Blog

Pátek, sobota, něděle ráno. Znáte to? Vyprávíte historky z minulé noci, smějete se na Instagramu u fotek z baru, zatímco hlava těžce sedí v rukách a vůni smaženého řízku si ani neuvědomujete, dokud vám nepřivodí nutkání běžet na záchod. Víkend za víkendem to samé. Ale něco uvnitř vás začíná hlodat."Proč vlastně nepřestanu?"Alkohol je magický zlozvyk. Dokáže být společenský mazlíček i nemilosrdný tyran. První sklenička rozvazuje jazyky, druhá rozzáří svět a třetí... no, třetí vás dostane do dimenze debilů bez mozku. Druhý den je to kombo studu a obhajoby: "Všichni přece pijou." Nebo ne?Přestat není snadné. Ne proto, že by alkohol byl fyzicky nenahraditelný, ale proto, že přestat znamená vystoupit ze zavedeného vzorce v mozku. Vzorce, který vás naučil, že bez piva nejde fandit fotbalu, bez vína není oslava ani rande a Silvestr musí být také plný chlastu. Sociální tlak, který nás učí, že je TO normální, ale neříká celou pravdu.Morál na změnu nezačíná dramatickým prohlášením ani červeným vykřičníkem nebo jinou značkou v kalendáři - "STOP". Začíná jednoduchou větou: Mám pro TO důvod.Důvod, který vás probudí s čistým svědomím. Důvod, který není jen pro dnešek, ale pro budoucnost. Možná je to lepší zdraví, možná svědomitější rozhodování, možná pocit, že jste si dokázali, že to jde. Důvod, že vaše děti nemusí ve vámi naučeným vzorci pokračovat. Víte přece, že se děti učí pozorováním, ne? Pozorují vás? Budou TO po vás opakovat.&nbsp;Nemáte "morál" přestat? Pak se zeptejte sami sebe: Proč jsem vlastně začala? A možná právě tam najdete odpověď. A na tom se dá už stavět.&nbsp;Jestli budete potřebovat s přestáváním pomoci, tak se ozvěte. Umíme to. Krkonoše léčí.&nbsp;Vaše střízlivá, Lucie Buková s úctou.&nbsp;

Nemám "morál" přestat chlastat

Charismatická alkoholička- mýtus či realita?

Business therapist, psychology communication and portrait of a mature woman sitting on a couch. Mental wellness worker, psychologist and life coach doing a counseling consultation on a office sofa

Vážení, asi se vám nebude líbit, co teď napíšu o léčebnách, které jsou hrazeny ze státních peněz. Ano, jste to ty léčebny, kde jste tři měsíce a měníte si špatné zvyky, tudíž se učíte žít bez alkoholu. Stát to stojí neuvěřitelné peníze, jen pro zajímavost je to kolem tří sta tisíc korun za osobu a měsíc a většina z klientů se vrací nebo končí v náruči alkoholové smrti. A víte proč? Protože je to ZADARMO. Jestli se chcete opravdu vyléčit a zdolat závislost, musíte si za to zaplatit. Nezdá se vám to logické? Proč myslíte, že je tak malé procento vyléčených ? Čtěte dál a přemýšlejte. &nbsp;Všimli jste si někdy, že když něco získáme zdarma, tak si toho úplně moc nevážíme ? Tento fenomén, kdy si lidé neváží věcí, které dostanou zdarma, je částečně psychologický a souvisí s několika faktory. Mezi ten hlavní patří absence osobního úsilí.Když něco získáme bez námahy, nevytvoříme si k tomu tak silné emoční pouto. Věci, na které jsme pracovali, nebo za které jsme zaplatili, si více vážíme, protože v nichž vidíme hodnotu svého úsilí nebo peněz. Pokud je něco zdarma, lidé to často automaticky vnímají jako méně hodnotné. Naše mysl spojuje hodnotu s cenou – věci zdarma mohou působit jako "bezvýznamné". V mezilidských vztazích zase funguje Psychologie hojnosti.&nbsp;Když je něčeho dostatek (např. pokud jsou věci zdarma často dostupné), začínáme to brát jako samozřejmost. Pokud něco nezískáme vlastním přičiněním, necítíme se za to odpovědní, což může vést k tomu, že o to méně dbáme nebo si toho nevážíme. V některých případech může vliv sociálního posilovat tento efekt – pokud vidíme, že si něčeho "zadarmo" neváží ostatní, máme tendenci chovat se podobně.A jevy jsou užitečné míti na tyto paměti, když se rozhodujeme pro léčebnu. &nbsp;S úctou,&nbsp;Lucie Buková,&nbsp;zakladatelka splečnosti Střízlivé ženy, peer konzultant a abstinentka

Proč LÉČBA, která je "ZDARMA" nefunguje

Writing, psychology and support with hands of therapist and patient for counseling, consulting and meeting. Mental health, rehabilitation and advice with closeup of people in office for life coaching

Ptáte se také, jak je možné, že doktoru Cimickému procházelo přes čtyřicet let jeho sexuální predátorství na jeho pacientkách? Je to naprosto jednoduché, v lékařském cechu platí, že spolu doktoři drží basu. Prostě proti sobě nejdou. Drží pospolu a proto se skoro nikdy nedoberete své pravdy, i kdyby vám sebrali zdravou ledvinu . Na jednu stranu je krásné vidět, že loajalita funguje aspoň někde bezpodmínečně, na straně druhé, jak sami můžeme zrovna na tomto případě v přímém přenosu vidět, tedy číst,&nbsp; je tato loajalita kontraproduktivní a doktorská čest je prostě pošlapaná.&nbsp;Pro mnoho lidí je doktor něco jako Bůh. Proč? Určitě je studium na lékařských fakultách velmi náročné a jen pár vyvolených ho zvládne.&nbsp; Ti lidé jsou proto nedotknutelní?&nbsp; Obdivujete podobně učitele nebo učitelky, kteří naučí vaše děti číst a psát během jednoho školního roku? Nebo obdivujete pekaře, který upeče super duper chleba? Nebo snad automechanika, který opraví vaše auto? Pravděpodobně ne.&nbsp; A když udělají chybu? Bez mrknutí oka si jdete na ně stěžovat.&nbsp; O Cimickém se TO vědělo dlouhodobě a stejně ho parta lékařů&nbsp; podržela. Existuje Česká lékařská komora, která by měla bránit lékařskou čest.&nbsp; A to úspěšně dělá. Jakýkoliv kiks svého člena šikovně pošle k ledu. Prostě lékaři nedělají chyby a nemýlí se.&nbsp;Lékaři a lékařky jsou jen lidé. Mají své nálady, propady, vzestupy, špatné a dobré dny. Někteří také dost pijí, lžou, práce je nebaví, jsou nevěrní, rozvádějí se a někteří se také dopouštějí trestných činů.&nbsp; Jako my, obyčejní nedoktoři.&nbsp; To, co prováděl dlouhodobě doktor Cimický, je odporné. Věděl, na koho má sáhnout. Kdyby k němu přišla do ordinace sebevědomá žena a dala mu po jeho zvláštních kontaktních procedurách pěstí, asi by se moc divil a možná by ji i zažaloval. Ale rozhodně by si na ni svoje predátorství nevyzkoušel. Měl prostě na své oběti "čich".&nbsp; Kolika ženám asi zkazil život? Jednu znám. A zkazil.&nbsp;Obdivuji paní Fabiánovou, že měla odvahu na jeho činy jako první poukázat. Je to HRDINKA.&nbsp; Většina lidí drží hubu a krok.&nbsp;Nedržme hubu a krok a buďme sebevědomí pacienti. A nejen pacienti. Lékaři se mohou mýlit. Jsou jen lidé. Mohou dělat chyby. Ale jak je možné, že doktoru Cimického jeho chování procházelo tak dlouho? Víte, kolik Cimických sedí ještě v ordinacích?&nbsp; Hodně.&nbsp;S úctou,&nbsp;Lucie Buková

Doktor. Kdo je víc?

Víte, že může být terapeut debil?  Vyberte si takového, který vám a vašim potřebám rozumí.

Young Couple Arguing and Fighting. Domestic Violence Scene of Emotional abuse, Stressed Woman and aggressive Man Having Almost Violent Argument in a Dark Claustrophobic Hallway of Apartment.

Někdy si vyberete Pana Božského, někdy Pana Nebožského. Chtělo se mi napsat něco jiného (sprostého), ale v podstatě si za výběr partnerů můžeme samy. Rozhodně se vyplatí si počkat na výběr životního partnera, až se budeme cítit v dobré kondici. Zde platí přímá úměrnost, čím horší kondice, tím horší partner (a naopak samozřejmě). Čas otupí i ostrý břit, zpívá se v jedné písničce a je to pravda. Časem se partneři tak nějak otupují. Platí to samozřejmě oboustranně. Obdivuji páry, které na svém vztahu neustále pracují a chovají se k sobě respekt a úctu po mnoha desetiletích. Mně se to tedy nepovedlo. Na vztahu jsme nepracovali, já jsem měla raději trávení času s dětmi než s manželem a ty poslední společné roky, to už byl očistec. Pro oba. Manžela vystřídalo víno. Měla jsem ho rozhodně raději než jeho. Přišlo mi, že je s vínem větší zábava. Bylo loajálnější, stále k dispozici a rozesmálo i rozbrečelo mě taky. Kdyby mi to poskytlo ještě i SEX, tak by to byl geniální partner - NE, teď si dělám blbou legraci. Alkohol je velmi špatný parťák, to víme všechny.&nbsp;Vztahové problémy často řešímě alkoholem. Prostě se jím vypneme. Řešíme tak i problémy s kolegy v práci, doma, věřímee, že když se vínem (nebo jiným alkoholem) trochu přigumujeme, že se to nějak všechno zařídí, oddálí, zapomene, vyzmizíkuje........... .. .. A ono NE.&nbsp;"Život se odvíjí od toho, když se nám nechce." Miluju tenhle citát, protože je strašně pravdivý. Když TEĎ něco neuděláme, nebo to uděláme blbě, tak se nám to v budoucnosti stejně jednou objeví a projeví.&nbsp;Já jsem se rozhodla přejít na střízlivý břeh a od té doby sbírám jen bonusy. Ano, ještě se tu a tam objeví nějaký ten černý puntík, poselství z minulého nestřízlivého života, ale v podstatě už mě nic nepřekvapuje. Střízlivý život je předvídatelný, mám ho pod kontrolou a cítím, že vítr fouká konečně do mých plachet a já mám v ruce konečně kormidlo. Cítím a chovám se dospěle.&nbsp;Jestliže se cítím svým alkoholem lépe než nejbližšími, je čas na léčbu. Nabízím vám svoji bezpečnou náruč a podporu ve vaší střízlivé cestě. Vítrtotiž fouká i do malých plachet - těch vašich. A Krkonoše léčí. Pomůžu Vám, věřte mi.&nbsp;Vaše střízlivá Lucie Buková, peer konzultant, zakladatelka společnosti Střízlivé ženy

Blog

Nemám "morál" přestat chlastat

Charismatická alkoholička- mýtus či realita?

Proč LÉČBA, která je "ZDARMA" nefunguje

Doktor. Kdo je víc?

Víte, že může být terapeut debil? Vyberte si takového, k...

Věčné spory doma: raději si dám víno.....