Blog

Rozhovor se spisovatelem Josefem Formánkem, který ví, o čem Střízlivé ženy jsou.........· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Vaše knihy se často dotýkají témat jako je alkoholismus, hledání spirituality, ale i láska a naděje. Co vás vede k těmto tématům? Proč jsou pro vás důležitá?&nbsp;Nevymyslel jsem si je, neplánoval, prostě jsem je potkal a oni obrátily můj život naruby. Tak jsem o tom psal… · &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Existuje nějaké téma, které byste si v budoucnu rád zpracoval, a zatím se k němu nedostal?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Chtěl bych napsat pohádku, ale nevím jestli tam uvnitř nějaká je. (směje se) · &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jste hlavním hostem Střízlivého festivalu v Janských Lázních. Co pro vás znamená účast na této akci? Jak vnímáte myšlenku takového festivalu a jeho význam v dnešní době?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Je to možnost předávat své zkušenosti s odvykáním od alkoholu, ukázat že cesta je!&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp;Myslím, že takové festivaly jsou potřeba. Je dobré osvětlovat tuto problematiku třeba i lidem, kteří do závislosti teprve padají.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Krkonoše mají pro mnoho Čechů specifickou atmosféru a magii. Máte k tomuto pohoří nějaký osobní vztah, ať už z dětství, nebo z pozdější doby?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Mám, protože maminka mého táty pocházela z Velké Úpy.&nbsp;Zároveň pohled na velehory ve mně vyvolává (stejně jako pohled na oceán či hvězdné nebe nad pouští) záchvěv pokory i zvláštní vnitřní tetelení se z nepochopitelné krásy tohoto světa.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Co byste vzkázal návštěvníkům Střízlivého festivalu a obyvatelům Krkonoš?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Návštěvníkům festivalu bych vzkázal, že stačí vaše vlastní pevné rozhodnutí, že něco ze svým životem uděláte, že dáte svému příběhu nový tvar, směr a smysl, že je to jen na vás a nikdo jiný tu změnu za vás neudělá.&nbsp;A obyvatelům Krkonoš bych vzkázal, že jim lehce závidím tak krásné místo pro život.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Kniha Prsatý muž a zloděj příběhů je pro mnoho čtenářů velmi silným zážitkem. Mohl byste nám říci, co vás inspirovalo k jejímu napsání a jak probíhal proces jejího vzniku?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Inspiroval mě vlastní život, měl jsem strach, že když všechny ty příběhy nenapíšu, tak je zapomenu. Tuto knihu jsem psal nejdéle ze všech. Trvalo mi sedm let než jsem napsal poslední slovo.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jak se vyrovnáváte s tím, když jsou vaše knihy interpretovány různými způsoby?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Nevadí mi to, naopak si je se zájmem vyslechnu. Co čtenář to jiný pohled, jiné důležité momenty v knize… A různý výklad - dle životů jejich čitatelů. Někdy mě překvapí, že v knize vidí úplně něco jiného než já jako autor.&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Máte nějaký oblíbený moment nebo pasáž z některé ze svých knih?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Mám velmi rád příběh umírajícího Feng-Weie z knihy Dvě slova jako klíč, ale takové oblíbené pasáže mám asi v každé své knize. Namátkou se mi třeba líbí úvodní kapitola v Knize o tichu či dopis dceři v Prsatém muži a zloději příběhů nebo se mne pořád dotýkají i básně z knihy Nevím.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jak relaxujete a čím se bavíte, když zrovna nepíšete?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jsem rád o samotě v pracovně, nebo pod pergolou, piju páté kafe, kouřím pátý doutník a přitom se snažím nevnímat myšlenky v mé hlavě a jenom jsem.&nbsp;·&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Rád také po ránu běhám, večer se saunuji a když je krásné počasí, na nebi bílé beránky a slabý vítr, tak si jdu zalétat na paraglidu. Rád též chodím po polích těsně po orbě a sbírám hroty pazourkových šípů nebo střepy pravěké keramiky.&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Co byste vzkázal začínajícím spisovatelům? Máte pro ně nějakou radu?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Když se rozhodnete psát, zkuste to vysedět. Neuhýbejte ze svého původního záměru a sedněte si každý den k prázdnému papíru, i kdyby jste neměli nic napsat. Jak jednou řekl spisovatel Martin Amis:· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;„Talent nestačí, spisovatele dělá výdrž.“· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jaké jsou vaše plány do budoucna, co se týče psaní i osobního života? Chystáte se na nějaké další cesty do exotických krajin?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Plány už si nedělám, protože mne život neustále překvapuje a odvíjí se poněkud jinak, než jsem si kdy představoval. A moje žena mi řekla, že už jsem se narajzoval dost. Ale stihl jsem jí ještě přesvědčit, že je potřeba, abych dokončil svoji pouť z Čech do Jeruzaléma, kterou jsem před rokem po třech měsících a tisíc třistatřiceti ujitých kilometrech přerušil v italském Assisi. Tvářila se poněkud kysele, ale souhlasila. Takže nejpozději do roka se doufám vydám na cestu, aby si to náhodou nerozmyslela… (směje se)

Josef Formánek: Stačí mít vlastní pevné rozhodnutí. Nikdo jiný tu změnu za vás neudělá.

Jako autorka tohoto textu, musím přiznat, že mi dodnes vrtá hlavou, proč se ženy tak často brání léčbě závislosti na alkoholu. Mám pocit, že moje metoda je tak prostá, tak báječná – "tough love". Je to o sebedůvěře, o vystupování z komfortní zóny, o lásce k sobě samé, ale i o přísnosti a důslednosti. Zní to jednoduše, že? A přece to dokáže změnit život bez alkoholu. Je to jednoduché a hlavně TO funguje, mám to totiž vyzkoušené.&nbsp;Abych představila tuto filozofii a sebe samotnou širšímu publiku, zrodil se v mé mysli nápad na Střízlivý festival. Původně jsem si ho představovala jako komorní setkání u nás na chalupě, kde tvořím a pracuji. Ale jeden z terapeutů, který mi s mou cestou pomáhá, mi řekl, že by byla škoda nechat takovou myšlenku v úzkém kruhu. Spojil mě s Mgr. Klárou Stejskalovou, a tak se naše síly spojily.A věřte, nebo ne, to, co jsme dokázaly vytvořit s minimem finančních prostředků a bez jakýchkoli předchozích společných pracovních zkušeností, je zázrak. Poháněla nás jediná věc – víra, že to může být skvělé pro ostatní, že Střízlivý festival je prostě skvělý nápad. A jestli chcete vidět výsledky, stačí přijet 18. a 19. července do Janských Lázní.&nbsp;Mě osobně můžete potkat na workshopu kreativního psaní a empatického naslouchání. Bude se konat v evangelickém kostele – ano, v kostele, který je na prodej. Je to pravděpodobně jeho poslední šance hostit takovou událost, tak si to s námi pořádně užijte! V pátek 18. července můžete naposledy slyšet jeho varhany - Vítek Mišoň provede Varhanní nešpory. Moc se na ten koncert těším.&nbsp;Na festival dorazí i pan spisovatel Josef Formánek. Jeho film „Úsměvy smutných mužů“ naprosto miluju, i když je pro mě z úplně jiného světa. Muži se musejí s léčbou dostat až na dřeň, ale ženy si to nemohou dovolit. Přišly by o děti, krásu, chytrost, ženskost. U žen se musí závislost podchytit dříve. Tento film na festivale neuvidíte. Máme pro vás připravené jiné. Třeba o tom, že s cukrem také nejsou žerty.&nbsp;Střízlivý festival&nbsp; není jen o zotavování se z alkoholu. Je to o střízlivém životě vůbec. Závislostí je kolem nás tolik, a svoboda je jen jedna.Přijeďte, bude to fajn! Podrobný program naleznete v sekci Střízlivý festival.S úctou,﻿Lucie Buková

Střízlivý festival: Když se Střízlivost Potká s Láskou a Silou

Ahoj holky!Dneska se podíváme na něco, o čem se moc nemluví, ale co řešíme snad všechny. Určitě to znáte: blíží se "týden T"&nbsp; nebo už je v plném proudu, a najednou máte chuť na všechno! Na čokoládu, na pizzu... a co si budeme povídat, někdy i na to, co jsme si zakázaly – na skleničku. Cítíte se podrážděné, unavené, "prostě na nic". A přesně v tu chvíli se mozek ozve: "Co kdybychom to dneska pustily k vodě? Vždyť si to zasloužíš!". Tentokrát je to opravdu silné, protože do nás mluví nejen vnitřní hlas, ale ještě ke všemu hormony, hormony, hormony. Já nevím jak vy, ale já když jsem měla ještě manžela a měla jsem TO dostat, tak jsem se s ním vždycky rozváděla.&nbsp;Proč to tak je? Proč je menstruace taková zrádkyně pro naši střízlivou cestu? Má to logiku a není to jen ve vaší hlavě! Za všechno mohou totiž hormony.&nbsp;Hormonální koktejl a naše nálada v průběhu menstruace &nbsp;Představte si své tělo jako koncertní sál. Většinu měsíce tam hrají hormony celkem v pohodě, orchestr ladí. Ale pak, těsně před a během menstruace, se začne dít něco divného. Dirigent (náš mozek) je najednou zmatený, housle (estrogen) přestanou hrát a bicí (progesteron) buší tak nějak chaoticky. Na tomhle koncertě prostě nechceš bejt.Tyhle hormonální výkyvy způsobují, že se cítíme jako na horské dráze. Jsme víc v křeči, úzkostnější, smutnější, a stres se na nás lepí jako med na prsty. A co děláme, když se cítíme pod psa? Hledáme rychlou úlevu! Pro mnohé z nás byl dřív tou "první pomocí" alkohol. Mozek si to pamatuje, a tak když se cítíme mizerně kvůli hormonům, automaticky nám nabídne staré známé "řešení". Kdo ještě pije a zrovna je fázi, že si chce od alkoholu odpočinout, tak v tomhle období se vám to pravděpodobně nemusí podařit bezproblémově. Hormony nás nepodrží. Hormony nám řeknou, že zotavování je blbost a náš vnitřní hlas ho ještě podpoří. Nefér, co? I v zotavování to mají chlapi jednodušší :) (slovo feministky s premenstruačním syndromem).&nbsp;Rozhodovat se v předmenstruačníí době je jen pro šampionky. Musíte v sobě rozhodování nosit již delší dobu a nenechat se menstruací rozhodit. Vždyť je to JEN MENSTRUACE :).&nbsp;K tomu si přidejte fyzickou nepohodu: křeče, nafouklé břicho, migrény, únava. To všechno je další náklad na už tak plné emoční batohy. Je to prostě kombinace, která naši vůli testuje na maximum.Jak to zvládnout a "přežít" menstruaci střízlivě? Dobrou&nbsp; zprávou je, že s tím vším se dá pracovat! Nejsme jen loutky hormonů. Klíč je ve třech slovech: vědět, připravit se, být k sobě hodná a láskyplná.Staňte se detektivem svého cyklu: Začněte si psát. Kdy se cítíte nejhůř? Které dny cyklu jsou nejrizikovější pro vaše chutě? Zapisujte si nálady, fyzické pocity a dny menstruace. Za pár měsíců uvidíte jasné vzorce a budete vědět, kdy se blíží "bouře". Tohle je vaše super schopnost!&nbsp; Jestli do vás už rok hučím, abyste si něco zapisovala a vy stále nezapisujete :), tak si to aspoň uvědomte a pamatujte.&nbsp; Plánujte dopředu jako generál: Jakmile víte, kdy přijde "týden D", naplánujte si ho! Odložte náročné úkoly, řekněte si o pomoc, když ji potřebujete. Dovolte si víc odpočívat. Uvařte si dopředu jídla, která máte rády, ať nemusíte vymýšlet, co jíst, když vás přepadne únava. Nedělejte závažná rozhodnutí.&nbsp; Vytvořte si "záchranný plán": Místo lahve si připravte své zdravé zbraně proti chuti:Pohyb: Nemusíte hned běhat maraton. Stačí procházka venku, jóga nebo si jen zatancujte na oblíbenou písničku. Pohyb vyžene špatnou náladu pryč! Studená sprcha vždy pomáhá.&nbsp; Spojení: Zavolejte kamarádce, která vás podrží. Napište mi&nbsp; Střízlivé ženy co vás zajímá a já vám ráda odpovím, klidně nám i zavolejte. Naše peerky jsou vám k službám. Sdílení je obrovská síla! Jídlo: Vyhněte se zbytečnému cukru a kofeinu, které můžou náladu ještě zhoršit. Dejte si něco, co vám udělá radost, ale bez výčitek. Hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa? Proč ne! Já teď úplně vyloučila rafinovaný cukr. Místo toho si dávám do tvarohu čekankový sirup a holandské kakao (mňam).&nbsp; Buďte na sebe laskavé – fakt! Tohle je alfa a omega. Když na vás přijdou ty "šílené" pocity, nemyslete si, že jste slabé. Vaše tělo prostě reaguje na hormony. Mluvte k sobě tak, jak byste mluvily k nejlepší kamarádce, která se trápí. "Je to jenom menstruace, to přejde. Jsem unavená, zasloužím si odpočinek." Přijměte, že tyto dny jsou náročnější, a dopřejte si, co potřebujete – klid, objemnou mikinu a třeba i ticho. Když je to moc, nebojte se říct o pomoc: Pokud jsou vaše menstruační problémy tak velké, že vám kazí život nebo ohrožují vaši střízlivost, mluvte o tom s lékařem nebo terapeutem. Existují způsoby, jak zmírnit silné symptomy PMS, a to vám může celou cestu k abstinenci dost usnadnit. Pamatujte, menstruace je součástí nás, žen. Naučit se s ní žít střízlivě je jen další úroveň vaší úžasné cesty. Jste silné, jste odolné a zvládnete to!Jsem tu pro vás,&nbsp;Lucie Buková&nbsp;

Menstruace a chutě. Proč si tělo říká o alkohol a jak to překonat?

Pamatujete si na babičky? Na ty laskavé, voňavé bytosti, které byly vždy připraveny obejmout, uvařit ten nejlepší oběd a nabídnout bezpečné útočiště před světem? No, zdá se, že tahle idylická představa se pomalu rozplývá v mlze alkoholu. Je to tady, nová generace babiček, a s ní i krutá realita: závislost. Uvidíme "voňavé babičkové babičky" pouze ve filmech, v pohádkách a nebo jen babičky herečky někde ve skanzenech v kostýmech?&nbsp;Mluvím teď k vám, Husákovy děti. Generace, která si z domova odnesla víc než jen vzpomínky na fronty v obchodech a cinkání klíčů. Odnesly jste si i rovnici chování, která bohužel často zahrnovala alkohol. A teď, když se z vás stávají babičky, vidíme, jak se tahle rovnice přenáší dál. Mezi vámi, novopečenými babičkami, je alarmující počet žen závislých na alkoholu.A víte, co to znamená?&nbsp; Babičky už nebudou bezpečný přístav pro děti. Proč? Protože se závislou babičkou není legrace. Je agresivní, smrdí alkoholem a v hlavě má jen jedno: alkohol.Upřímně? Své dítě bych někomu takovému, jako je závislá babička, nesvěřila. Vím, co alkohol dokáže. Vím, jak dokáže změnit člověka k nepoznání. A nebudu riskovat, že se něco může stát. Neohrozím bezpečnost a pohodu svého dítěte jen proto, abych udržela iluzi „tradiční“ babičky. Být u závislé babičky na prázdninách? To musí být parádní prázdniny. :) Nezapomenutelné.&nbsp;A teď to nejdůležitější: Jestli jsi závislá babička, pak mi věř, že to takhle dál nepůjde. Budeš bez vnoučků. Budeš se na ně dívat jen na fotkách a budeš sama. Tvoji „mladí“ časem přestanou i jezdit. Protože u tebe nebude bezpečně a příjemně. Kdo by chtěl své děti vozit do prostředí, kde vládne alkohol a napětí?Není čas se zamyslet nad změnou životního stylu? Chceš být tou babičkou, která se směje s vnoučaty, peče s nimi cukroví a čte jim pohádky? Chceš s vnoučaty trávit čas, učit je nové věci, brát je na kolo, do bazéu, na hory? Nebo chceš být tou, které se vnoučata bojí a na kterou se zapomene?Pokud chceš, převedu tě na střízlivou stranu barikády. Umím to. Mám jasné výsledky. Nabízím ti cestu ven. Nabízím ti šanci získat zpět sebe sama, svou rodinu a ten nádherný pocit, být milovanou a bezpečnou babičkou. Je to jen na tobě.Lucie Buková, zakladatelka Střízlivých žen

Je to tady: Nová generace babiček a hořká realita závislosti

Život je plný příběhů. Některé jsou radostné, jiné inspirativní a pak jsou ty, které nám zanechají hořkou pachuť a spoustu nezodpovězených otázek. Dnešní příběh je právě takový. Je o jedné ženě, o její rodině, o přátelství a o tiché, zákeřné nemoci, která si nakonec vyžádala to nejcennější – život.Bylo jí padesát. Inteligentní žena, o níž by si nikdo nepomyslel, že by se jí mohlo něco takového stát. Jenže stalo. Začala pít. Ze začátku možná jen tak.&nbsp; Pak už jen pro to, aby se cítila „normálně“ a aby si vylítla z těla.&nbsp; Netrvalo dlouho a alkohol ovládl její život. Přestala chodit mezi známé, přestala chodit do práce, přestal ji zajímat život. Žila ve svém vlastním, opilém světě, zatímco vedle ní vyrůstaly dvě děti. Manžel měl milenku a motorku. Jestli bylo dřív vejce nebo slepice se v tomto případě už nedozvíme.&nbsp;Její rodina to věděla. Viděli ji, když se potácela, když padala. Viděli, jak se den za dnem propadá hlouběji a hlouběji. Otec dětí, její manžel, mlčel. Možná z bezmoci, možná z pocitu studu. Těžko říct. Mlčel, a to ticho se stalo jedním z aktérů této tragédie.A pak přišla kamarádka. Ta jediná nemlčela. Přišla a řekla nahlas, co všichni viděli, ale nikdo neřekl: „Copak nevidíte, jak je to špatné? Musíte s tím něco dělat!“ Byla to bouře v klidném, ale o to nebezpečnějším tichu.A pak se to stalo. Náhle. V padesáti. Její život vyhasl. Alkohol si ji vzal.&nbsp; Otázky, které zůstaly viset ve vzduchu Po její smrti se rodina obrátila proti kamarádce. „Proč jsi nepřišla dřív? Proč jsi ji nepřemluvila k léčbě? Vždyť jste byly kamarádky!“ Tyto výčitky jsou snadné. Ale kde byla rodina po celou tu dobu? Proč mlčeli? A co vlastně rodina může dělat, když nemocný pomoc nechce?Tato otázka je klíčová a nesmírně složitá. Může rodina pomoci, když dotyčný pomoc nechce? Často se setkáváme s představou, že stačí jen „chtít“ a všechno bude v pořádku. Jenže závislost je nemoc, která ovlivňuje mozek, vůli a schopnost racionálně se rozhodovat. Člověk v hluboké závislosti často nevnímá svou situaci objektivně, popírá problém a odmítá pomoc.&nbsp; Bezmoc a společenský tlak Rodina závislého se ocitá v pasti bezmoci. Často se snaží situaci zlehčovat, krýt závislého, nebo dokonce umožňovat jeho pití, jen aby se vyhnuli konfliktům nebo ostudě. Je to začarovaný kruh, ve kterém se ztrácí hranice mezi láskou a spoluzávislostí. Společenský tlak, stud a stigma spojené se závislostí jsou obrovské a brání otevřené komunikaci a hledání pomoci.Kamarádka udělala to, co cítila, že je správné. Snažila se prolomit zeď mlčení. Její intervence možná přišla „pozdě“ – ale kdy je vlastně ten správný čas? A jak velká je zodpovědnost jednotlivce za někoho, kdo si pomoc odmítá připustit?&nbsp; Smutný odkaz Tento příběh je tragickým připomenutím, že závislost na alkoholu není jen osobní selhání. Je to komplexní problém, který ovlivňuje celou rodinu a okolí. Je to nemoc, která potřebuje léčbu, a to i když je to nejtěžší boj.Smrt této padesátileté ženy, inteligentní, která se mohla radovat po vyléčení třeba z vnoučat, je velkou výstrahou. Připomíná nám, že je důležité o závislosti mluvit nahlas, překonat stud a hledat pomoc – pro sebe, pro své blízké, pro ty, kteří možná mlčí, ale zoufale ji potřebují. Protože ticho může být stejně smrtící jako samotný alkohol.Potřebujete poradit? Napište, nebo volejte. Nenechte nikoho zemřít.&nbsp;

Smrt tiché alkoholičky: Kde končí zodpovědnost a začíná tragédie?

Pamatuju si to jako včera. Dětství protkané pocitem, že něco není v pořádku. Smrad alkoholu, tiché hádky, máminy proměny. Nelíbilo se mi to. Vadilo mi to. Přísahala jsem si, že já taková nikdy nebudu. Že mé děti tohle nezažijí.První změny byly nenápadné. Jen mírná opilost, kdy se jí rozpitý obličej snažil o úsměv, který ale nevypadal přirozeně. Pak přišly výkyvy nálad, agresivita, a někdy až děsivé výbuchy vzteku kvůli maličkostem. A nakonec ty večery, kdy už byla úplně "na sračky". Máma ležela na zemi, neschopná pohybu, a já jsem cítila jen stud a beznaděj. Bylo mi pár let a nechápala jsem, co se děje. Chtěla jsem jen, aby se vrátila ta máma, kterou jsem znala předtím. Měla jsem ji ráda? Nenáviděla jsem ji? Občas do mě vrazila tak, že jsem měla druhý den modřiny, za které se nikdy neomluvila. Za nic se mi nikdy neomluvila, jakoby to její chování bylo normální pro všechny mámy.&nbsp;A pak se karty obrátily. Nevím, kdy přesně se z mé občasné sklenky vína stal zvyk, z večerní relaxace potřeba. Najednou si uvědomuju, že se chovám podobně, jako se chovala ona. Že si večer naliju, a pak ještě jednou, a ještě jednou. Že se těším na ten moment, kdy konečně vypnu. Kdy prostě vylétnu ze svého životem unaveného těla.A ten strach. Ten strach, který mě svírá v hrdle, když se podívám na svou dceru. Vidím v jejích očích mou vlastní dětskou nejistotu. Bojím se, že i ona jednou bude psát článek o tom, jak její máma pila. Že se z mého zvyku stane její břemeno. Raději do sebe naliju dvě sedmičky vína a strach rázem zmizí. Už na ní tak nemyslím a druhý den ráno se jí do očí raději nedívám....Je to začarovaný kruh. Vím to. Vím, že to, co viděla a zažila máma, se nějakým způsobem promítlo i do mého života. A teď se bojím, že to samé předávám dceři. Je to paradoxní – nenáviděla jsem to u mámy, a teď to dělám sama.Přemýšlím, kde se stala chyba. Kdy se z odporu stala akceptace, a pak i potřeba. Možná je to ta tíha každodenního života, stres, snaha uniknout. Možná je to prostě to, co znám. Vzor, který jsem podvědomě převzala.Ale už nechci. Nechci, aby se má dcera jednoho dne trápila kvůli mně. Nechci, aby si nesla dál tohle břemeno.&nbsp; Chci přerušit ten začarovaný kruh. Nechci, aby moje dcera následovala moje kroky.&nbsp; Není to něco, co je hodno opakovat.Pokud se v tomhle příběhu vidíte, věřte, že v tom nejste sami. Mnoho z nás se potýká s podobnými problémy. A možná je ten první krok – uvědomění a přiznání – ten nejdůležitější. Protože teprve pak můžeme začít hledat cestu ven. Pro sebe, a hlavně pro ty, které milujeme.Jestli se bojíš o sebe i své děti, napiš, zavolej, nebo prostě něco udělej a ten kruh uzavři. Můžeš se se mnou vidět každou středu na webináři, nebo zavolej o pomoc mně osobně na 775 582 289.&nbsp; Email mi můžeš napsat na lucie@krkonose-leci.czS úctou,&nbsp;Lucie Sfřízlivá

Blog

Josef Formánek: Stačí mít vlastní pevné rozhodnutí. Nikdo...

Střízlivý festival: Když se Střízlivost Potká s Láskou a ...

Menstruace a chutě. Proč si tělo říká o alkohol a jak to ...

Je to tady: Nová generace babiček a hořká realita závislosti

Smrt tiché alkoholičky: Kde končí zodpovědnost a začíná t...

Máma pila, mně se to nelíbilo, ale piju taky