Blog

Doma mám láhev vodky a zásobu energeťáků. Nejsou moje. Jsou její. Moje je jen ta beznaděj, která ráno vstává s námi.&nbsp;Začíná to nenápadně. „Mám žízeň,“ řekne a otevře si první ranní pivo. Pak přijde na řadu vodka. A pak přichází ta proměna. Moje žena, kterou jsem miloval, mizí. Místo ní se v kuchyni pohybuje bytost, která je agresivní, vulgární a plná nenávisti.Nejvíc nenávidí mě.Prý za to můžu já. Prý pije kvůli mně. Protože na ni naléhám, protože se snažím pomáhat, protože se jí ptám, proč už rok a půl nechodí do práce. Každý můj pokus o pomoc je v jejích očích útok. Každá moje prosba, aby přestala, je pro ni záminka, aby si „naschvál“ nalila další sklenici.&nbsp;Život v pasti „spoluzávislosti“. Dělám všechno. Tahám celou domácnost, platím složenky, uklízím po ní, snažím se, aby náš devatenáctiletý syn neviděl úplný rozklad. Ale on ho vidí. Vidí mámu, která ztrácí důstojnost a ženskost. Vidí mě, jak se ponižuji, prosím a škemrám, aby se šla léčit.&nbsp;A ona? Ona si myslí, že má všechno pod kontrolou. Že není závislá. Že to tak dělají všichni.„Nejvíc mě děsí to, že už k ní necítím lásku. Cítím odpor. Ale bojím se odejít. Bojím se, co s ní bude. Bojím se, že beze mě nepřežije.“ Pravda, která bolí. Jenže pravda je taková, že zatímco já se ji snažím „zachránit“, ona mě stahuje ke dnu s sebou. Alkoholismus je jako rakovina duše – neptá se, jestli jste hodný člověk. Prostě vás sežere.&nbsp;Dnes už vím jedno: Odejít není zrada. Zrada je nechat se zničit někým, kdo se zničit nechat chce. Někdy je odchod to jediné, co může tomu druhému ukázat, kde je skutečné dno. A pokud ani to nepomůže... pak už nepomůže nic.Život je příliš krátký na to, abychom byli rukojmími v cizí válce s démonem.na základě dopisu zpracovala Lucie Buková SOBER-SISTERS.COM<a title="SOBER SISTERS" href="http://www.sober-sisters.com" data-mce-href="http://www.sober-sisters.com">www.sober-sisters.com</a>

Žiju s cizincem, který má tvář mojí ženy

Milé holky,přejmenováváme se. Skupina, která začínala jako malé společenství žen s jedním společným rozhodnutím — přestat pít — se mění v něco většího. Vítejte na nové adrese: <a data-mce-href="http://www.sober-sisters.com" href="http://www.sober-sisters.com" title="SOBER SISTERS">www.sober-sisters.com</a>Nový web, nové produkty, nová energie. A pořád to samé srdce.Jsme skupinka žen, které se rozhodly abstinovat. Prošly jsme tím, co možná prožíváte vy — pochybnostmi, pády, ranními sliby a těžkými večery. A právě proto si myslíme, že vám můžeme pomoci. Protože víme, o čem mluvíme.&nbsp; Co teď nabízíme? ✨ Domácí odmašťovnu Náš vlajkový produkt — vrátil se v novém, vytuněném provedení. Lepší než loni. Propracovanější. Navržená tak, aby fungovala v reálném životě — ne v ideálních podmínkách. → Zjistit více <a title="DOMÁCÍ ODMAŠŤOVNA" href="https://www.sober-sisters.com/odmastnovna.html" data-mce-href="https://www.sober-sisters.com/odmastnovna.html">https://www.sober-sisters.com/odmastnovna.html</a>📓 Střízlivý deník Každý den jeden email. 31 dní průvodce střízlivostí přímo do vaší schránky. Malé kroky, které se sčítají.✨ Transformace Pro ty, které chtějí jít hlouběji. Práce se sebou samou, s návyky, s tím, co za pitím skutečně stojí.&nbsp;Novinka: vstup do naší WhatsApp skupiny U vybraných produktů nově získáte přístup přímo do naší skupiny. To jsme my — ženy, které to zažily a zůstaly. Žádné cizí tváře, žádní odborníci z učebnic. Jen holky, které rozumí.&nbsp;Jsme rády, že jste tady. Ať jste na začátku cesty nebo někde uprostřed.Sober Sisters — ženy, které to zažily a zůstaly.<a data-mce-href="http://www.sober-sisters.com" href="http://www.sober-sisters.com" title="sober sisters">www.sober-sisters.com</a>

Měníme se. Rosteme. Stáváme se Sober Sisters.

🌅 Střízlivý deník — Rozhovor s klientkou Petrou 💜 &nbsp;Petra (34), dvě děti, manžel, dům na vesnici. Půl roku bez alkoholu.&nbsp;Petro, jak to u tebe vypadalo „předtím"?Klasika. Víno po večeři. Pak víno místo večeře. Pak víno místo všeho. Říkala jsem si, že jsem normální — vždyť pijou všichni. Jenže děti začaly být potichu, když jsem přišla z kuchyně. A muž se přestal dívat do očí. A já jsem si říkala, že to jsou oni, ne já.Jak jsi narazila na Střízlivé ženy?Na Instagramu. Někdo sdílel příspěvek. Krátký, přímý, žádný kecy. Jen věta, která mě praštila: „Nebyla jsi vtipná. Byla jsi hlasitá." A já jsem brečela. Protože to byla já.Co jsi udělala?Napsala jsem. Jen „ANO" do zprávy. Nic víc. Druhý den mi přišel první email. Střízlivý deník.O čem ty emaily byly?Každý den jeden. Krátký. Jako kdyby ti psala kamarádka, která to celé prošla. Jeden den o tom, proč piješ o samotě. Další o tom, že tvoje děti vidí víc, než si myslíš. Pak o tom, jak si mozek přebarví realitu, aby ses nemusela stydět. Žádný poučování. Žádný medicínský termíny. Prostě pravda. A ta bolí — ale správně.A to stačilo?Ne hned. Ale ty emaily mě přinutily přemýšlet. Každý ráno jsem otevřela telefon a tam na mě čekala Klára. Jako budíček do reality. A pak jsem se přidala do skupiny na WhatsAppu.&nbsp;Jak ti ta skupina pomohla?To je těžký popsat. Tam jsou ženský, co to znají. Nemusíš nic vysvětlovat. Napíšeš „dneska je to těžký" a za minutu ti odepíše pět holek. Žádná tě nesoudí. Žádná neřekne „tak prostě nepij". Prostě tam jsou. A to je někdy víc než cokoliv jinýho.Půl roku. Jak vypadá tvůj život teď?[usmívá se]Dcera mi včera řekla: „Mami, ty krásně voníš." Dřív ode mě cítila víno. Syn se mnou dělá domácí úkoly — dřív utekl do pokoje. A manžel? Ten se zase dívá do očí. Minulý týden mi řekl: „Jsem rád, že jsi zpátky." A já jsem zpátky. Poprvé za roky.A ty sama?Zhubla jsem. Pleť je lepší. Spím celou noc. Ráno vstanu a nebolí mě hlava. Zní to jako maličkosti — ale když jsi půl roku vstávala s pocitem viny a oteklým obličejem, tak čistý ráno je zázrak.Co bys vzkázala ženě, která teď sedí doma s lahví a říká si, že to nezvládne?[chvíli mlčí]Řekla bych jí: Lucka vás z toho vyseká. Jen musíte trochu chtít. To je celý. Ten první krok je těžký — napsat to ANO, otevřít ten první email. Ale pak? Pak už to jde samo. Den po dni. Email po emailu. A jednoho rána se probudíš a uvědomíš si, že ses včera smála — a nebyla jsi opilá.&nbsp; Střízlivý deník — emailový program pro ženy, které chtějí přestat pít.6900/ měsíc · Každý den email · Komunita na WhatsAppu - Laser kaučink✉️ Napiš ANO na lucie@sober-sisters.eu🌐 <a href="http://www.sober-sisters.com" data-mce-href="http://www.sober-sisters.com">www.sober-sisters.com</a> <a title="Sober Sisters.com" href="http://www.sober-sisters.com" data-mce-href="http://www.sober-sisters.com">www.sober-sisters.com</a> a &nbsp;<a href="http://www.strizlivezeny.cz" data-mce-href="http://www.strizlivezeny.cz">Střízlivé ženy</a>

Lucka vás z toho vyseká. Jen musíte trochu chtít.

&nbsp;Byla jednou jedna žena, a ta žena, abyste věděli, nevěřila na bezpečná místa. Ono se to tak někdy u žen přihodí, když jim svět od dětství ukazuje spíše odvrácenou stranu měsíce než rozkvetlou zahradu. Nevěřila nikomu, protože každé místo, které kdy poznala, mělo zuby. Takové ty neviditelné, ale o to jedovatější tesáky, co vás rafnou zrovna ve chvíli, kdy si chcete sundat boty a vydechnout.Dětství? To mělo zuby jako vlk. Láska? Ta měla zuby jako krásně nabroušená břitva, co řeže, i když ji jen hladíte. A pak tu byla lahev. Ta, moji milí, měla zuby nejostřejší. Jenže je uměla schovat za tak hřejivý a důvěrný úsměv, že byste jí svěřili i klíče od bytu. Byla jako milenec, který vás sice každou noc trochu přidusí, ale dělá to s takovým šarmem, že ho ráno zase pozvete na kávu. Alkohol. Kdyby to byl muž, byl by to ten nejgalantnější frajer pod sluncem. Věděl by přesně, kde vás v duši tlačí bota. Věděl by, kdy zaklepat, kdy mlčet a jak vás opatrně, takřka vědecky, vyzvednout z vašeho vlastního těla. Nechal by vás vznášet se nad vší tou pozemskou bídou – jen na chvilku, právě jen tak dlouho, abyste zapomněli, že pod vámi není pevná zem, ale volný pád. Proti takovému milenci jsou obyčejní, smrtelní muži jen šedivé stíny. Jenže on to nebyl muž. Byl to lhář, vrah vztahů a krásy.A pak tu byli ti skuteční muži, lidé z masa a kostí, co voněli tabákem a slibovali domov. Ale domov, jak známo, je práce, a na práci se těmto pánům jaksi nedostávalo dechu. Přišli, vzali si, co chtěli, a zase táhli o dům dál. Zanechali za sebou jen prázdné postele, velké plné břicho nového bytí a ženy, které se bolestně naučily novou slovní zásobu: že „navždy“ je v mužském slovníku jen synonymum pro výraz „dokud mě to náramně baví“.Ty ženy pak zůstaly stát uprostřed trosek svých životů jako po nějakém strašlivém krupobití. A lahev jim šeptala: „Jen pojď blíž. Já tě nebudu soudit ani opravovat. Já tě jenom… obejmu.“ A ony šly. Protože je už hodně dlouho nikdo jen tak neobejmul.Jenže tahle naše žena jednoho dne udělala věc neslýchanou. Ona prostě přestala pít. Už toho charismatického vlezlého vraha měla dost. A tehdy si řekla: „Když tedy na celém širém světě není jediné bezpečné místo, nu dobrá, nezbývá než ho postavit.“A tak vzniklo Město.Nehledejte ho v mapách, není tam. Není z cihel, není z betonu a nemá ani dlážděné ulice. Je postaveno z ranních zpráv v půl sedmé, kdy se člověku nechce ani otevřít oči. Je postaveno ze slov, z těch nejobyčejnějších a nejvzácnějších slov: „Já vím, mně se to stalo taky.“ „Zavolej mi, než si naliješ.“ „Dneska je to k nevydržení, ale včera bylo taky a podívej – ještě dýcháš.“Bylo to město žen, které se v životě nepotkaly, a přesto si navzájem držely hlavu nad vodou. V tom městě se neprovozovalo žádné měkké, uplakané litování. Tam vládlo porozumění, ale takové to přísné, dělnické porozumění, které vás nenechá válet se v prachu. Chytilo vás pod krkem a řeklo: „Vstávej, holka! Jsi víc než tenhle stín. Jsi máma, jsi sestra, jsi nositelka celého toho zatraceného lidského rodu!“Protože, ať se nám to líbí nebo ne, pravda je taková: ženy rodí svět. Každý ministr, každý metař i každý filosof musel projít ženským tělem (klínem), aby mohl začít mudrovat o nesmrtelnosti. A když se žena ztratí v té proklaté lahvi, neztrácí se jen jedna existence. Ztrácí se s ní kus celé budoucnosti, kus toho, co teprve má přijít.Město, které nemělo existovat, tu tedy je. Je to pevná hráz z ženské solidarity, tichá a neviditelná, ale pevnější než žula. Protože i v tom největším marasmu se člověk může rozhodnout, že už nebude jen padajícím listem, ale že se stane základním kamenem. A na to nikdy nezapomeňte, až se budete znovu a znovu dívat na dno prázdné sklenky. Rozhodněte se konečně ji už nikdy nedolívat a přijďte k nám na návštěvu. Já vás tam osobně obejmu a už nikdy neopustím.

Město, které nemělo existovat

Jak vypadá člověk, který vás dovede ke svobodě?&nbsp;Když se rozhodnete skoncovat s alkoholem, nehledáte někoho, kdo vám bude přednášet z učebnic. Hledáte maják. Hledáte někoho, kdo stojí na druhém břehu a z koho už na dálku cítíte, že stát tam stojí za to.Kouč nebo koučka střízlivosti by totiž neměli být jen „poradci“. Měli by být inspirací v té nejčistší podobě.Tvář bez masky a energie, která léčíPravý kouč střízlivosti na první pohled vypadá dobře. Nejde o povrchní krásu, ale o ten specifický jas v očích a zdraví, které sálá z pleti a postoj těla. Z takového člověka čiší:Skutečná sebeláska: Protože bez ní by se nikdy nedokázal závislosti postavit. Respekt: K sobě i k cestě, kterou si musel projít. Zdravé sebevědomí: Které neponižuje ostatní, ale dává jim naději. Energie: Ta čistá, neutlumená energie, kterou alkohol dřív jen kradl. Autenticita vykoupená zkušenostíKdo chce pomáhat z temnoty, musí vědět, jak chutná. Správný kouč by měl mít za sebou překonanou alespoň jednu vlastní závislost. Proč? Protože jen ten, kdo si prošel tím „chvěním“, pocitem viny a nekonečnou smyčkou slibů, může skutečně pochopit, čím procházíte vy.Takový člověk vás nesoudí. On ví. A právě to „vědění“ vytváří bezpečný prostor pro váš růst.Čistý štít jako základní pilířJe nemyslitelné, aby vás ke svobodě vedl někdo, kdo sám zůstává v poutech. Kouč střízlivosti nesmí pít. Nesmí být v područí jiné závislosti, ať už jde o látky nebo toxické vztahy. Musí to být člověk, který už svou „ranní hygienu duše“ zvládá na jedničku.Chcete vidět, že to jde? Tady jsem.Možná právě teď hledáte tu ruku, která vás vytáhne nahoru. Chci vám ukázat, že život bez chlastu v hlavě není o odříkání, ale o obrovském zisku. O tom, že můžete vypadat skvěle, cítit se skvěle a mít sílu, o které se vám dřív jen zdálo.To jsem já. Člověk, který ví, o čem mluví, a který vám to chce dokázat v praxi.Protože je Suchý únor, rozhodla jsem se vám tu cestu usnadnit. Chci vám dát šanci zažít ten pocit svobody na vlastní kůži. Během celého února nabízím své koučování za speciální, sníženou cenu.&nbsp; Pojďte do toho se mnou.&nbsp; Začněte se mít ráda a zkuste to se mnou.&nbsp; Budete litovat, že jste alkohol nepustila dřív. Se mnou je totiž abstinování zábava. Fakt. :)Těším se na vás!Lucie Buková

Jak vypadá člověk, který vás dovede ke svobodě?

Dnes si celá Česká republika připomíná 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. Je to den, který nám připomíná, že právo žít podle sebe bylo vykoupeno odvahou, houževnatostí (SISU) a nekompromisním postojem.Ale co když Vám řeknu, že ten samý boj o svobodu se každý den odehrává i ve Vaší hlavě?&nbsp;Váš Osobní Tyran: Alkohol &nbsp;Po léta jsme žily v diktátu. Diktátu něčeho, co nám říkalo, kdy musíme pít, abychom se "uvolnily", co musíme cítit, abychom přežily den, a co si musíme myslet, abychom omluvily další láhev. Alkohol se stal naším osobním totalitním režimem. Brání nám v autenticitě, bere nám kontrolu nad emocemi a především nám krade čas, energii a důstojnost.Váš první krok k abstinenci – to je Váš 17. listopad!👑 Revoluce Není Konec, Je To Začátek Práce&nbsp;Vystoupit z kolotoče pití je revoluce. Je to neuvěřitelná SISU síla, kterou v sobě najdete. Ale stejně jako v roce 1989, i po svržení tyrana teprve začíná ta nejtěžší, ale nejkrásnější práce: Udržet si svobodu.Proto u nás pracujeme metodou TOUGH &amp; LOVE. Protože svoboda není pasivní stav, ale DŮSLEDNÁ akce:MÍT SE RÁD (LOVE): To je ten slib, že už si nikdy nedovolíte si ubližovat. Je to ta láska k sobě, která Vás nutí důsledně chránit své hranice. OPOUŠTĚT KOMFORTNÍ ZÓNU (TOUGH): Pohodlí se rovná závislost. Udržet svobodu znamená denně vystupovat z toho starého, toxického pohodlí, cvičit a učit Váš mozek nové, střízlivé cesty. KONTROLOVAT VNITŘNÍ HLAS: Nenechte si ten hlas ukrást Vaše právo na klid. Důsledně ho kočírujte a nahrazujte afirmacemi. To je Vaše osobní kontrola médií, která Vám diktují, co si máte myslet. Svoboda je v tom, co děláte, když se Vám nechce. A nám se CHCE být střízlivé.🎄 Získejte Tu Největší Výhru: Střízlivé Vánoce &nbsp;Nejkrásnější dárek, který si letos můžete dát, je střízlivé vědomí. Žádné výčitky, žádné kocoviny, jen čistá, hřejivá radost z přítomnosti s těmi, které milujete.&nbsp;Chcete zažít klidné, hrdé a láskyplné Vánoce, které si do posledního detailu zapamatujete?Máme ještě čas. Ale musíme začít HNED!VÝZVA K AKCI: &nbsp;Nečekejte ani minutu! Zavolejte nám nebo napište zprávu ještě DNES. Stále stíháme nastavit Váš TOUGH &amp; LOVE plán tak, abyste do Vánoc vstoupila jako SVOBODNÁ a STŘÍZLIVÁ ŽENA!S úctou,Lucie Buková - tel. 775582289 nebo jsem na emailu: lucie@krkonose-leci.cz

Blog

Žiju s cizincem, který má tvář mojí ženy

Měníme se. Rosteme. Stáváme se Sober Sisters.

Lucka vás z toho vyseká. Jen musíte trochu chtít.

Město, které nemělo existovat

Jak vypadá člověk, který vás dovede ke svobodě?

17. Listopad – Střízlivost Není Samozřejmost - Je To Vaš...