Josef Formánek: Stačí mít vlastní pevné rozhodnutí. Nikdo jiný tu změnu za vás neudělá.

Rozhovor se spisovatelem Josefem Formánkem, který ví, o čem Střízlivé ženy jsou.........

·        Vaše knihy se často dotýkají témat jako je alkoholismus, hledání spirituality, ale i láska a naděje. Co vás vede k těmto tématům? Proč jsou pro vás důležitá? 

Nevymyslel jsem si je, neplánoval, prostě jsem je potkal a oni obrátily můj život naruby. Tak jsem o tom psal…

·        Existuje nějaké téma, které byste si v budoucnu rád zpracoval, a zatím se k němu nedostal? 

·        Chtěl bych napsat pohádku, ale nevím jestli tam uvnitř nějaká je. (směje se)

·        Jste hlavním hostem Střízlivého festivalu v Janských Lázních. Co pro vás znamená účast na této akci? Jak vnímáte myšlenku takového festivalu a jeho význam v dnešní době? 

·        Je to možnost předávat své zkušenosti s odvykáním od alkoholu, ukázat že cesta je!      Myslím, že takové festivaly jsou potřeba. Je dobré osvětlovat tuto problematiku třeba i lidem, kteří do závislosti teprve padají.

·        Krkonoše mají pro mnoho Čechů specifickou atmosféru a magii. Máte k tomuto pohoří nějaký osobní vztah, ať už z dětství, nebo z pozdější doby? 

·        Mám, protože maminka mého táty pocházela z Velké Úpy. Zároveň pohled na velehory ve mně vyvolává (stejně jako pohled na oceán či hvězdné nebe nad pouští) záchvěv pokory i zvláštní vnitřní tetelení se z nepochopitelné krásy tohoto světa.

·        Co byste vzkázal návštěvníkům Střízlivého festivalu a obyvatelům Krkonoš? 

·        Návštěvníkům festivalu bych vzkázal, že stačí vaše vlastní pevné rozhodnutí, že něco ze svým životem uděláte, že dáte svému příběhu nový tvar, směr a smysl, že je to jen na vás a nikdo jiný tu změnu za vás neudělá. A obyvatelům Krkonoš bych vzkázal, že jim lehce závidím tak krásné místo pro život.

·        Kniha Prsatý muž a zloděj příběhů je pro mnoho čtenářů velmi silným zážitkem. Mohl byste nám říci, co vás inspirovalo k jejímu napsání a jak probíhal proces jejího vzniku? 

·        Inspiroval mě vlastní život, měl jsem strach, že když všechny ty příběhy nenapíšu, tak je zapomenu. Tuto knihu jsem psal nejdéle ze všech. Trvalo mi sedm let než jsem napsal poslední slovo.

·        Jak se vyrovnáváte s tím, když jsou vaše knihy interpretovány různými způsoby? 

·        Nevadí mi to, naopak si je se zájmem vyslechnu. Co čtenář to jiný pohled, jiné důležité momenty v knize… A různý výklad - dle životů jejich čitatelů. Někdy mě překvapí, že v knize vidí úplně něco jiného než já jako autor. 

·        Máte nějaký oblíbený moment nebo pasáž z některé ze svých knih? 

·        Mám velmi rád příběh umírajícího Feng-Weie z knihy Dvě slova jako klíč, ale takové oblíbené pasáže mám asi v každé své knize. Namátkou se mi třeba líbí úvodní kapitola v Knize o tichu či dopis dceři v Prsatém muži a zloději příběhů nebo se mne pořád dotýkají i básně z knihy Nevím.

·        Jak relaxujete a čím se bavíte, když zrovna nepíšete? 

·        Jsem rád o samotě v pracovně, nebo pod pergolou, piju páté kafe, kouřím pátý doutník a přitom se snažím nevnímat myšlenky v mé hlavě a jenom jsem. 

·       Rád také po ránu běhám, večer se saunuji a když je krásné počasí, na nebi bílé beránky a slabý vítr, tak si jdu zalétat na paraglidu. Rád též chodím po polích těsně po orbě a sbírám hroty pazourkových šípů nebo střepy pravěké keramiky. 

·        Co byste vzkázal začínajícím spisovatelům? Máte pro ně nějakou radu? 

·        Když se rozhodnete psát, zkuste to vysedět. Neuhýbejte ze svého původního záměru a sedněte si každý den k prázdnému papíru, i kdyby jste neměli nic napsat. Jak jednou řekl spisovatel Martin Amis:

·        „Talent nestačí, spisovatele dělá výdrž.“·         

·        Jaké jsou vaše plány do budoucna, co se týče psaní i osobního života? Chystáte se na nějaké další cesty do exotických krajin? 

·        Plány už si nedělám, protože mne život neustále překvapuje a odvíjí se poněkud jinak, než jsem si kdy představoval. A moje žena mi řekla, že už jsem se narajzoval dost. Ale stihl jsem jí ještě přesvědčit, že je potřeba, abych dokončil svoji pouť z Čech do Jeruzaléma, kterou jsem před rokem po třech měsících a tisíc třistatřiceti ujitých kilometrech přerušil v italském Assisi. Tvářila se poněkud kysele, ale souhlasila. Takže nejpozději do roka se doufám vydám na cestu, aby si to náhodou nerozmyslela… (směje se)