Smrt tiché alkoholičky: Kde končí zodpovědnost a začíná tragédie?

Život je plný příběhů. Některé jsou radostné, jiné inspirativní a pak jsou ty, které nám zanechají hořkou pachuť a spoustu nezodpovězených otázek. Dnešní příběh je právě takový. Je o jedné ženě, o její rodině, o přátelství a o tiché, zákeřné nemoci, která si nakonec vyžádala to nejcennější – život.

Bylo jí padesát. Inteligentní žena, o níž by si nikdo nepomyslel, že by se jí mohlo něco takového stát. Jenže stalo. Začala pít. Ze začátku možná jen tak.  Pak už jen pro to, aby se cítila „normálně“ a aby si vylítla z těla.  Netrvalo dlouho a alkohol ovládl její život. Přestala chodit mezi známé, přestala chodit do práce, přestal ji zajímat život. Žila ve svém vlastním, opilém světě, zatímco vedle ní vyrůstaly dvě děti. Manžel měl milenku a motorku. Jestli bylo dřív vejce nebo slepice se v tomto případě už nedozvíme. 

Její rodina to věděla. Viděli ji, když se potácela, když padala. Viděli, jak se den za dnem propadá hlouběji a hlouběji. Otec dětí, její manžel, mlčel. Možná z bezmoci, možná z pocitu studu. Těžko říct. Mlčel, a to ticho se stalo jedním z aktérů této tragédie.

A pak přišla kamarádka. Ta jediná nemlčela. Přišla a řekla nahlas, co všichni viděli, ale nikdo neřekl: „Copak nevidíte, jak je to špatné? Musíte s tím něco dělat!“ Byla to bouře v klidném, ale o to nebezpečnějším tichu.

A pak se to stalo. Náhle. V padesáti. Její život vyhasl. Alkohol si ji vzal.

 
Otázky, které zůstaly viset ve vzduchu
Po její smrti se rodina obrátila proti kamarádce. „Proč jsi nepřišla dřív? Proč jsi ji nepřemluvila k léčbě? Vždyť jste byly kamarádky!“ Tyto výčitky jsou snadné. Ale kde byla rodina po celou tu dobu? Proč mlčeli? A co vlastně rodina může dělat, když nemocný pomoc nechce?

Tato otázka je klíčová a nesmírně složitá. Může rodina pomoci, když dotyčný pomoc nechce? Často se setkáváme s představou, že stačí jen „chtít“ a všechno bude v pořádku. Jenže závislost je nemoc, která ovlivňuje mozek, vůli a schopnost racionálně se rozhodovat. Člověk v hluboké závislosti často nevnímá svou situaci objektivně, popírá problém a odmítá pomoc.

 
Bezmoc a společenský tlak
Rodina závislého se ocitá v pasti bezmoci. Často se snaží situaci zlehčovat, krýt závislého, nebo dokonce umožňovat jeho pití, jen aby se vyhnuli konfliktům nebo ostudě. Je to začarovaný kruh, ve kterém se ztrácí hranice mezi láskou a spoluzávislostí. Společenský tlak, stud a stigma spojené se závislostí jsou obrovské a brání otevřené komunikaci a hledání pomoci.

Kamarádka udělala to, co cítila, že je správné. Snažila se prolomit zeď mlčení. Její intervence možná přišla „pozdě“ – ale kdy je vlastně ten správný čas? A jak velká je zodpovědnost jednotlivce za někoho, kdo si pomoc odmítá připustit?

 
Smutný odkaz
Tento příběh je tragickým připomenutím, že závislost na alkoholu není jen osobní selhání. Je to komplexní problém, který ovlivňuje celou rodinu a okolí. Je to nemoc, která potřebuje léčbu, a to i když je to nejtěžší boj.

Smrt této padesátileté ženy, inteligentní, která se mohla radovat po vyléčení třeba z vnoučat, je velkou výstrahou. Připomíná nám, že je důležité o závislosti mluvit nahlas, překonat stud a hledat pomoc – pro sebe, pro své blízké, pro ty, kteří možná mlčí, ale zoufale ji potřebují. Protože ticho může být stejně smrtící jako samotný alkohol.

Potřebujete poradit? Napište, nebo volejte. Nenechte nikoho zemřít.