Blog

Festival, který pije jen vodu (a spoustu naděje!) &nbsp;Ahoj Střízlivé Ženy,dneska se s vámi chci podělit o jeden únorový nápad, který se minulý víkend proměnil v pořádnou jízdu. V únoru mě napadlo, že bychom mohly uspořádat Střízlivý festival. Původní plán byl sice skromnější – naše krásná členitá zahrada se zdála být ideálním místem. Chtěla jsem, aby k nám přijely ženy, které se potýkají se závislostí. Aby viděly, že se mě nemusejí bát, že naše práce dává smysl, že tým, s nímž dělám SISU retreaty (motivační), je plný empatií a odhodlání. Aby poznaly, že mi tahle práce dává smysl a že ji dělám s láskou a velmi dobře a pozitivní výsledky se objevují okamžitě.&nbsp;&nbsp;Od zahrady k širokému obzoru &nbsp;Jenže pak přišel kolega terapeut a řekl mi něco, co mi otevřelo oči a nějak nakoplo: "Proč to dělat jen na zahradě? Pojďme z toho udělat prevenci, pojďme to vzít z gruntu!" A tak se naše zahrada rozrostla do spolupráce s Klárkou. Klárka je v Jánkách žena činu, která zařídí snad úplně všechno.Začátky, přiznám se, nebyly úplně hladké. Musela jsem se zase naučit pracovat v týmu s někým, kdo neznal mou práci ani mé výsledky. Bylo to o vysvětlování, o vzájemném poznávání, ale nakonec si to sedlo a rozjeli jsme to naplno! Vymyslely jsme skvělý program, pustily se do propagace a s napětím čekaly na Den D.&nbsp;Den D a mix pocitů &nbsp;A Den D přišel. Bylo to fajn, i když… lidí přišlo překvapivě málo. Jako by se Střízlivého festivalu báli. Možná je téma závislostí děsí, možná je nezajímá. Přitom jsme o závislostech mluvily otevřeně, bez příkras a všichni víme, jak závislosti negativně ovlivňují naše životy, že je bez nich jednodušší žít. O víkendu jsem si vyslechla spoustu příběhů. Lidé vyprávěli o životě s rodiči, kteří pili, a já… já jsem brečela s nimi. Pan spisovatel Formánek měl úžasnou besedu, kde se o závislostech povídalo s lehkostí i hloubkou.Klárka, která sama závislostí netrpí, sice s námi plně souzněla, ale uvědomila jsem si, že kdo neprožil tu tíhu na vlastní kůži, těžko plně pochopí, proč je tak těžké přestat, i když víme, že je to nezdravé. To je prostě to, co nás, „střízlivé ženy“, spojuje a co si navzájem tak dobře rozumíme.Kde se snoubí síla a naděje &nbsp;I přes menší účast mám obrovskou radost, že jsme to dotáhly do konce. Dokázala jsem si, že když se chce, jde všechno. Potkala jsem nové, skvělé lidi, které trápí závislosti a se kterými jsem si hned sedla. Na mém workshopu se velmi rychle vytvořila bezpečná zóna, kde si lidé mohli otevřeně promluvit a podělit se o své pocity. A to je pro mě největší odměna.Miluju svou práci! Je skvělé pracovat na sobě, s lidmi, potkávat ty, které spojuje stejný problém a kde si vzájemně rozumíme. A víte co? Už se nemůžu dočkat dalšího ročníku Střízlivého festivalu! Protože vím, že společně to dokážeme a že naděje vždycky pije jen čistou vodu.Se střízlivou úctou,&nbsp;Lucie Buková

Střízlivý festival v Janských Láznich

Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo včera, i když už je to dávno. Slunce propouštělo zubaté paprsky skrze žaluzie, když jsem se probudila s palčivou bolestí hlavy a ještě palčivější tíhou na duši. Někde v zákoutích mého podvědomí se vznášel fragment vzpomínky na předchozí večer – rozmazané obrazy, útržky křiku. A pak se mi to vybavilo. Ten telefon. Věděla jsem, že tam je, někde v jeho kapse, uschované jako tichá hrozba. Video.Manžel mě nahrával, když jsem byla na dně. Opilá, křičící na naše dítě, ošklivě. Pro něj to byl důkaz. Důkaz mého selhání, mé nestability. Ale to video neukazovalo nic z toho, co se dělo předtím. Neukazovalo roky šikany, ponížení, tiché i hlasité útoky na mou sebeúctu. Neviděl tam mé pokusy o únik, má vnitřní volání o pomoc, která zůstala nevyslyšena. Jen jsem se nechala. Nechala jsem se uvázat k místu, k pocitu „rodiny“, který už dávno vyprchal, k závislosti na zdání, že tohle je můj domov.Mé myšlenky se točily v bludném kruhu. Proč jsem neodešla? Proč jsem si nesebrala kufry a neodešla? Můj mozek, otupělý alkoholem a roky ponižování, se držel střípků toho, co kdysi bylo. Závislost na tom, co jsem považovala za rodinu, na našem bydlišti, mě svazovala pevněji než jakékoli okovy. Místo abych čelila pravdě, že náš vztah je dávno mrtvý, že si ho nerespektuji, že k němu nemám žádnou úctu, pila jsem. Ubližovala jsem si, protože jsem si nevěřila, neměla jsem se ráda.A pak mě vyhodil. Byl to ten nejlepší tah, jaký mohl v té době udělat. Paradoxně to byl akt milosrdenství, i když jsem to tenkrát tak nevnímala. Kdybych zůstala, zemřela bych tam. Ne fyzicky, ale duševně. Ten dům, ten vztah, se stal hrobem mých snů, mého já.Vím, že to video má stále. A vím, že se ho možná ještě někdy pokusí použít. Možná mi ho ukáže, možná ho ukáže někomu jinému. Ten pocit úzkosti se občas vplíží zpět. Ale už to není paralyzující strach, který mě dřív ovládal. Dneska? Dneska je mi to jedno.&nbsp;Už jsem dávno jinde.Už dávno jsem se osvobodila z těch okovů, které mě svazovaly. Přestala jsem pít. Vrátila jsem se k sobě, k té energické ženě, která si umí dupnout a promluvit nahlas, když je potřeba, a která se už nebojí být slyšet. Naučila jsem se respektovat samu sebe, věřit si, mít se ráda.A z toho všeho plyne jedno velké ponaučení:Nebuďte tam, kde nemůžete růst. Život je příliš krátký na to, abyste ho prožili uvěznění v situaci, která vás ničí. Jestli vás něco tíží, něco vám ubližuje, něco vás drží na místě, kde nemůžete dýchat – odejděte.Přestaňte pít, bude vám líp. Alkohol, drogy, jakékoli únikové cesty vás jen připoutají k problémům, místo aby vás od nich osvobodily. Skutečná svoboda začíná s čistou hlavou.Nenechte se nikým ničit. Vaše hodnota není závislá na názoru druhých. Nikdo nemá právo brát vám vaši sílu, vaši radost, vaše sebevědomí.A možná… možná to video už dávno ztratil. Možná ho smazal. A já se bojím zbytečně. Nechci se už nikdy bát zbytečně.&nbsp; Co si o tom myslíte? Znáte ten pocit, kdy se bojíte něčeho, co už dávno ztratilo svou moc?

Nebát se ničeho (povídka)

Jana, žena, které osud napsal příběh, o kterém se nahlas moc nemluví,&nbsp; se vždy pyšnila podmanivou krásou. Toužila po šťastném rodinném životě, ale realita se od jejích snů výrazně lišila. Rodinu se jí vybudovat nepodařilo a tu co měla, nějak od sebe časem vypudila.&nbsp; Její syn byl dříve sice její velkou láskou, ale časem si k ní našel cestu i alkohol a Jana mu dala přednost. Vnouče, na které se tolik těšila, když byla mladší, viděla jen jednou. Nikdy mu ani neposlala vánoční dárek. Alkohol ji celou pohltil, stal se jejím největším kamarádem. Přišla o všechno, nebyla se schopná o sebe vůbec postarat. Nakonec ji pomocnou ruku podal brar, který po operaci nemohl žít sám. Všichni v okolí si mysleli, že se o něj vzorně stará. Opak byl pravdou. Nikdo je však v době mobilních telefonů pravidelně nenavštěvoval. Sourozenci si tak nějak žili. Co se dělo za dveřmi panelákového bytu nikdo nevěděl.&nbsp;&nbsp;Jednoho dne však bratr musel zavolat záchranku. Ne sobě, ale Janě. To, co se poté odhalilo v jejím pokoji, všechny šokovalo. Obrovské množství prázdných lahví od vína a vodky, promočená postel, všude nepořádek. Jana byla převezena do nemocnice, kde je dodnes. Návrat k bratrovi už není možný a nyní se o ni musí postarat její syn, se kterým už léta nemluvila.Zde se nabízí otázka: Měl by matce pomoci? Matce, která se o něj a jeho rodinu nezajímala už dvě desetiletí, matka, pro kterou byl nejdůležitější alkohol. Jak to dopadne? Dokáže syn překonat dlouholetou bolest a zklamání? Bylo toho víc, čím matka syna zklamala a čím mu ublížila. Dlouho se nemohl smířit s tím, když mu řekla, že jeho syn mu vůbec není podobný a měl by si jít udělat DNA testy ( jeho ženě nemluvila vůbec pěkně).&nbsp; Tento příběh není v naší společnosti ojedinělý. Mnoho žen podlehlo svodům alkoholu a samy tráví dlouhé dny, které si zkracují tím, že popíjejí, trápí se, litují a vzpomínají na časy, kdy byly mladé a krásné. Může to potkat každou z nás, která na chvilku poleví a dá přednost před úctou k sobě tomu alkoholovému ďáblu.&nbsp; Nikdy si nezajdou se svými vnoučaty do ZOO, nikdy s nimi nebudou sedět u vánočního stromečku a nebudou vidět jejich radostné dárky očekávající obličeje. Budou prostě sedět doma a koukat do dna prázdné skleničky. Děsivé?&nbsp; Vám se to stát nemůže? A popíjíte už sama? Možná je právě teď ten správný čas začít zachraňovat vztahy s našimi nejbližšími, pokud ještě nějaké máte. Odhoďte alkohol, nebo cokoliv jiného, co vás drží v zajetí, a vykročte k novému začátku. Můžeme vám s tím pomoct. Nikdy není pozdě. A my ve Střízlivých ženách to víme. My jsme totiž za tím oknem doma samy taky seděly. A už nikdy nebudeme.......S úctou,&nbsp;Lucie

(Taková jinak) nemocná babička

Rozhovor se spisovatelem Josefem Formánkem, který ví, o čem Střízlivé ženy jsou.........· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Vaše knihy se často dotýkají témat jako je alkoholismus, hledání spirituality, ale i láska a naděje. Co vás vede k těmto tématům? Proč jsou pro vás důležitá?&nbsp;Nevymyslel jsem si je, neplánoval, prostě jsem je potkal a oni obrátily můj život naruby. Tak jsem o tom psal… · &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Existuje nějaké téma, které byste si v budoucnu rád zpracoval, a zatím se k němu nedostal?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Chtěl bych napsat pohádku, ale nevím jestli tam uvnitř nějaká je. (směje se) · &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jste hlavním hostem Střízlivého festivalu v Janských Lázních. Co pro vás znamená účast na této akci? Jak vnímáte myšlenku takového festivalu a jeho význam v dnešní době?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Je to možnost předávat své zkušenosti s odvykáním od alkoholu, ukázat že cesta je!&nbsp;&nbsp; &nbsp; &nbsp;Myslím, že takové festivaly jsou potřeba. Je dobré osvětlovat tuto problematiku třeba i lidem, kteří do závislosti teprve padají.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Krkonoše mají pro mnoho Čechů specifickou atmosféru a magii. Máte k tomuto pohoří nějaký osobní vztah, ať už z dětství, nebo z pozdější doby?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Mám, protože maminka mého táty pocházela z Velké Úpy.&nbsp;Zároveň pohled na velehory ve mně vyvolává (stejně jako pohled na oceán či hvězdné nebe nad pouští) záchvěv pokory i zvláštní vnitřní tetelení se z nepochopitelné krásy tohoto světa.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Co byste vzkázal návštěvníkům Střízlivého festivalu a obyvatelům Krkonoš?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Návštěvníkům festivalu bych vzkázal, že stačí vaše vlastní pevné rozhodnutí, že něco ze svým životem uděláte, že dáte svému příběhu nový tvar, směr a smysl, že je to jen na vás a nikdo jiný tu změnu za vás neudělá.&nbsp;A obyvatelům Krkonoš bych vzkázal, že jim lehce závidím tak krásné místo pro život.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Kniha Prsatý muž a zloděj příběhů je pro mnoho čtenářů velmi silným zážitkem. Mohl byste nám říci, co vás inspirovalo k jejímu napsání a jak probíhal proces jejího vzniku?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Inspiroval mě vlastní život, měl jsem strach, že když všechny ty příběhy nenapíšu, tak je zapomenu. Tuto knihu jsem psal nejdéle ze všech. Trvalo mi sedm let než jsem napsal poslední slovo.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jak se vyrovnáváte s tím, když jsou vaše knihy interpretovány různými způsoby?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Nevadí mi to, naopak si je se zájmem vyslechnu. Co čtenář to jiný pohled, jiné důležité momenty v knize… A různý výklad - dle životů jejich čitatelů. Někdy mě překvapí, že v knize vidí úplně něco jiného než já jako autor.&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Máte nějaký oblíbený moment nebo pasáž z některé ze svých knih?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Mám velmi rád příběh umírajícího Feng-Weie z knihy Dvě slova jako klíč, ale takové oblíbené pasáže mám asi v každé své knize. Namátkou se mi třeba líbí úvodní kapitola v Knize o tichu či dopis dceři v Prsatém muži a zloději příběhů nebo se mne pořád dotýkají i básně z knihy Nevím.· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jak relaxujete a čím se bavíte, když zrovna nepíšete?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jsem rád o samotě v pracovně, nebo pod pergolou, piju páté kafe, kouřím pátý doutník a přitom se snažím nevnímat myšlenky v mé hlavě a jenom jsem.&nbsp;·&nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Rád také po ránu běhám, večer se saunuji a když je krásné počasí, na nebi bílé beránky a slabý vítr, tak si jdu zalétat na paraglidu. Rád též chodím po polích těsně po orbě a sbírám hroty pazourkových šípů nebo střepy pravěké keramiky.&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Co byste vzkázal začínajícím spisovatelům? Máte pro ně nějakou radu?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Když se rozhodnete psát, zkuste to vysedět. Neuhýbejte ze svého původního záměru a sedněte si každý den k prázdnému papíru, i kdyby jste neměli nic napsat. Jak jednou řekl spisovatel Martin Amis:· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;„Talent nestačí, spisovatele dělá výdrž.“· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Jaké jsou vaše plány do budoucna, co se týče psaní i osobního života? Chystáte se na nějaké další cesty do exotických krajin?&nbsp;· &nbsp; &nbsp; &nbsp; &nbsp;Plány už si nedělám, protože mne život neustále překvapuje a odvíjí se poněkud jinak, než jsem si kdy představoval. A moje žena mi řekla, že už jsem se narajzoval dost. Ale stihl jsem jí ještě přesvědčit, že je potřeba, abych dokončil svoji pouť z Čech do Jeruzaléma, kterou jsem před rokem po třech měsících a tisíc třistatřiceti ujitých kilometrech přerušil v italském Assisi. Tvářila se poněkud kysele, ale souhlasila. Takže nejpozději do roka se doufám vydám na cestu, aby si to náhodou nerozmyslela… (směje se)

Josef Formánek: Stačí mít vlastní pevné rozhodnutí. Nikdo jiný tu změnu za vás neudělá.

Jako autorka tohoto textu, musím přiznat, že mi dodnes vrtá hlavou, proč se ženy tak často brání léčbě závislosti na alkoholu. Mám pocit, že moje metoda je tak prostá, tak báječná – "tough love". Je to o sebedůvěře, o vystupování z komfortní zóny, o lásce k sobě samé, ale i o přísnosti a důslednosti. Zní to jednoduše, že? A přece to dokáže změnit život bez alkoholu. Je to jednoduché a hlavně TO funguje, mám to totiž vyzkoušené.&nbsp;Abych představila tuto filozofii a sebe samotnou širšímu publiku, zrodil se v mé mysli nápad na Střízlivý festival. Původně jsem si ho představovala jako komorní setkání u nás na chalupě, kde tvořím a pracuji. Ale jeden z terapeutů, který mi s mou cestou pomáhá, mi řekl, že by byla škoda nechat takovou myšlenku v úzkém kruhu. Spojil mě s Mgr. Klárou Stejskalovou, a tak se naše síly spojily.A věřte, nebo ne, to, co jsme dokázaly vytvořit s minimem finančních prostředků a bez jakýchkoli předchozích společných pracovních zkušeností, je zázrak. Poháněla nás jediná věc – víra, že to může být skvělé pro ostatní, že Střízlivý festival je prostě skvělý nápad. A jestli chcete vidět výsledky, stačí přijet 18. a 19. července do Janských Lázní.&nbsp;Mě osobně můžete potkat na workshopu kreativního psaní a empatického naslouchání. Bude se konat v evangelickém kostele – ano, v kostele, který je na prodej. Je to pravděpodobně jeho poslední šance hostit takovou událost, tak si to s námi pořádně užijte! V pátek 18. července můžete naposledy slyšet jeho varhany - Vítek Mišoň provede Varhanní nešpory. Moc se na ten koncert těším.&nbsp;Na festival dorazí i pan spisovatel Josef Formánek. Jeho film „Úsměvy smutných mužů“ naprosto miluju, i když je pro mě z úplně jiného světa. Muži se musejí s léčbou dostat až na dřeň, ale ženy si to nemohou dovolit. Přišly by o děti, krásu, chytrost, ženskost. U žen se musí závislost podchytit dříve. Tento film na festivale neuvidíte. Máme pro vás připravené jiné. Třeba o tom, že s cukrem také nejsou žerty.&nbsp;Střízlivý festival&nbsp; není jen o zotavování se z alkoholu. Je to o střízlivém životě vůbec. Závislostí je kolem nás tolik, a svoboda je jen jedna.Přijeďte, bude to fajn! Podrobný program naleznete v sekci Střízlivý festival.S úctou,﻿Lucie Buková

Střízlivý festival: Když se Střízlivost Potká s Láskou a Silou

Ahoj holky!Dneska se podíváme na něco, o čem se moc nemluví, ale co řešíme snad všechny. Určitě to znáte: blíží se "týden T"&nbsp; nebo už je v plném proudu, a najednou máte chuť na všechno! Na čokoládu, na pizzu... a co si budeme povídat, někdy i na to, co jsme si zakázaly – na skleničku. Cítíte se podrážděné, unavené, "prostě na nic". A přesně v tu chvíli se mozek ozve: "Co kdybychom to dneska pustily k vodě? Vždyť si to zasloužíš!". Tentokrát je to opravdu silné, protože do nás mluví nejen vnitřní hlas, ale ještě ke všemu hormony, hormony, hormony. Já nevím jak vy, ale já když jsem měla ještě manžela a měla jsem TO dostat, tak jsem se s ním vždycky rozváděla.&nbsp;Proč to tak je? Proč je menstruace taková zrádkyně pro naši střízlivou cestu? Má to logiku a není to jen ve vaší hlavě! Za všechno mohou totiž hormony.&nbsp;Hormonální koktejl a naše nálada v průběhu menstruace &nbsp;Představte si své tělo jako koncertní sál. Většinu měsíce tam hrají hormony celkem v pohodě, orchestr ladí. Ale pak, těsně před a během menstruace, se začne dít něco divného. Dirigent (náš mozek) je najednou zmatený, housle (estrogen) přestanou hrát a bicí (progesteron) buší tak nějak chaoticky. Na tomhle koncertě prostě nechceš bejt.Tyhle hormonální výkyvy způsobují, že se cítíme jako na horské dráze. Jsme víc v křeči, úzkostnější, smutnější, a stres se na nás lepí jako med na prsty. A co děláme, když se cítíme pod psa? Hledáme rychlou úlevu! Pro mnohé z nás byl dřív tou "první pomocí" alkohol. Mozek si to pamatuje, a tak když se cítíme mizerně kvůli hormonům, automaticky nám nabídne staré známé "řešení". Kdo ještě pije a zrovna je fázi, že si chce od alkoholu odpočinout, tak v tomhle období se vám to pravděpodobně nemusí podařit bezproblémově. Hormony nás nepodrží. Hormony nám řeknou, že zotavování je blbost a náš vnitřní hlas ho ještě podpoří. Nefér, co? I v zotavování to mají chlapi jednodušší :) (slovo feministky s premenstruačním syndromem).&nbsp;Rozhodovat se v předmenstruačníí době je jen pro šampionky. Musíte v sobě rozhodování nosit již delší dobu a nenechat se menstruací rozhodit. Vždyť je to JEN MENSTRUACE :).&nbsp;K tomu si přidejte fyzickou nepohodu: křeče, nafouklé břicho, migrény, únava. To všechno je další náklad na už tak plné emoční batohy. Je to prostě kombinace, která naši vůli testuje na maximum.Jak to zvládnout a "přežít" menstruaci střízlivě? Dobrou&nbsp; zprávou je, že s tím vším se dá pracovat! Nejsme jen loutky hormonů. Klíč je ve třech slovech: vědět, připravit se, být k sobě hodná a láskyplná.Staňte se detektivem svého cyklu: Začněte si psát. Kdy se cítíte nejhůř? Které dny cyklu jsou nejrizikovější pro vaše chutě? Zapisujte si nálady, fyzické pocity a dny menstruace. Za pár měsíců uvidíte jasné vzorce a budete vědět, kdy se blíží "bouře". Tohle je vaše super schopnost!&nbsp; Jestli do vás už rok hučím, abyste si něco zapisovala a vy stále nezapisujete :), tak si to aspoň uvědomte a pamatujte.&nbsp; Plánujte dopředu jako generál: Jakmile víte, kdy přijde "týden D", naplánujte si ho! Odložte náročné úkoly, řekněte si o pomoc, když ji potřebujete. Dovolte si víc odpočívat. Uvařte si dopředu jídla, která máte rády, ať nemusíte vymýšlet, co jíst, když vás přepadne únava. Nedělejte závažná rozhodnutí.&nbsp; Vytvořte si "záchranný plán": Místo lahve si připravte své zdravé zbraně proti chuti:Pohyb: Nemusíte hned běhat maraton. Stačí procházka venku, jóga nebo si jen zatancujte na oblíbenou písničku. Pohyb vyžene špatnou náladu pryč! Studená sprcha vždy pomáhá.&nbsp; Spojení: Zavolejte kamarádce, která vás podrží. Napište mi&nbsp; Střízlivé ženy co vás zajímá a já vám ráda odpovím, klidně nám i zavolejte. Naše peerky jsou vám k službám. Sdílení je obrovská síla! Jídlo: Vyhněte se zbytečnému cukru a kofeinu, které můžou náladu ještě zhoršit. Dejte si něco, co vám udělá radost, ale bez výčitek. Hořká čokoláda s vysokým podílem kakaa? Proč ne! Já teď úplně vyloučila rafinovaný cukr. Místo toho si dávám do tvarohu čekankový sirup a holandské kakao (mňam).&nbsp; Buďte na sebe laskavé – fakt! Tohle je alfa a omega. Když na vás přijdou ty "šílené" pocity, nemyslete si, že jste slabé. Vaše tělo prostě reaguje na hormony. Mluvte k sobě tak, jak byste mluvily k nejlepší kamarádce, která se trápí. "Je to jenom menstruace, to přejde. Jsem unavená, zasloužím si odpočinek." Přijměte, že tyto dny jsou náročnější, a dopřejte si, co potřebujete – klid, objemnou mikinu a třeba i ticho. Když je to moc, nebojte se říct o pomoc: Pokud jsou vaše menstruační problémy tak velké, že vám kazí život nebo ohrožují vaši střízlivost, mluvte o tom s lékařem nebo terapeutem. Existují způsoby, jak zmírnit silné symptomy PMS, a to vám může celou cestu k abstinenci dost usnadnit. Pamatujte, menstruace je součástí nás, žen. Naučit se s ní žít střízlivě je jen další úroveň vaší úžasné cesty. Jste silné, jste odolné a zvládnete to!Jsem tu pro vás,&nbsp;Lucie Buková&nbsp;

Blog

Střízlivý festival v Janských Láznich

Nebát se ničeho (povídka)

(Taková jinak) nemocná babička

Josef Formánek: Stačí mít vlastní pevné rozhodnutí. Nikdo...

Střízlivý festival: Když se Střízlivost Potká s Láskou a ...

Menstruace a chutě. Proč si tělo říká o alkohol a jak to ...