Blog

Je tu to období. V břiše hraje death metalová kapela, v hlavě začíná apokalypsa a vy víte, že se blížíte k pekelným branám. Vítejte v PMS (předmenstruační syndrom) zóně! V téhle zóně se každá malichernost promění v gigantickou tragédii, každé ranní probuzení je důvod k hlubokému nádechu a vydýchání a na světě neexistuje nic, co by vás potěšilo. Všichni jsou pitomci, vaše práce je k ničemu a vy se snažíte přijít na to, kde se stala chyba. A teď si k tomu přidejte ještě odvykání od alkoholu.Odvykání od alkoholu může být někdy běh na dlouhou trať, který vás stojí hodně energie a sebepřemáhání. A pokud se zrovna nacházíte v období PMS, může se stát, že se ocitnete na samém dně. Na místě, kde si říkáte, že mávnete rukou nad vším, nad svou střízlivostí, nad svým manželstvím, nad svými přáteli a nad celým světem. Připadne vám, že se na celý svět vykašlete, že si půjdete koupit láhev vína a že to má všechno stejně „na háku“.Dejte si studenou sprchu a jděte si udělat čaj&nbsp;V tomhle rozpoložení je velmi jednoduché spadnout do starých kolejí. Jedna sklenička se rychle změní na dvě, pak na celou láhev a vy jste opět tam, kde jste byli na začátku. Proč? Protože jste si uvědomili, že "se všechno stejně pokazí". Ale ne, nemáte pravdu. To jen vaše hormony a PMS dělají z komára velblouda a z nevinného vtipu důvod k ukončení přátelství.A víte co? To, co se vám právě honí hlavou, už za pár dní zmizí. Všechny ty tragické pocity se vypaří jako pára nad hrncem a vy se budete smát tomu, co jste si mysleli před pár dny. Věřte mi, že se vám uleví. Ale pokud se v této fázi rozhodnete, že všechno skončíte, protože PMS je prostě silnější, mohli byste si zničit celý proces odvykání, na kterém jste tak tvrdě pracovali.Takže, co s tím? &nbsp;Zkuste to přejít s humorem. Vždy, když budete mít pocit, že se vám celý svět hroutí a že je čas, abyste se vrátili k alkoholu, udělejte si chvíli na přemýšlení. Uvědomte si, že to je jen PMS a ne reálná situace. Zkuste si představit, jak se budete cítit za pár dní, až menstruace skončí. Dovolte si plakat a křičet. Objednejte si hromadu nezdravého jídla, dívejte se na romantické komedie a noste ty nejšpinavější tepláky, co máte. Ale ne, hlavně se nevracejte k alkoholu. To prostě nedělejte! Promluvte si s přáteli a s rodinou, pokud můžete. Řekněte jim, že je to jen PMS a že se chováte jako blázen. Uvidíte, že to pochopí a možná vám i přinesou čokoládu. Zkuste se zaměřit na to, co jste už dokázali. Zamyslete se nad tím, jak daleko jste došli. Věřte si. &nbsp;Jste silná žena a zvládnete to. Zvládnete ten debilní alkohol, zvládnete to PMS a zvládnete i to, že budete muset přežít další a další měsíce. A jakmile to zvládnete, pocítíte obrovskou úlevu a štěstí. Takže, teď si utřete slzy, usmějte se, a jděte si udělat ten čaj. A hlavně se nenechte ovládnout hormony. Nebojte, už jen pár dní. Doufám, že se vám tenhle článek líbil. Jsem si jistá, že v sobě najdete dostatek síly na to, abyste se PMS a odvykání od alkoholu postavila čelem. Věřím ve vás! Věřím v sílu SISU. Nezapomeňte na něj a SISU vás nezklame.&nbsp;Čau, stále pms chápající střízlivá Lucie&nbsp;

Menstruace, alkohol a nekonečné peklo, které se na chvíli otevře

Večer se vlekl jako těžká, mokrá deka. Každá myšlenka byla olovem, stahující tě hlouběji do propasti samoty. Svět se zdál být šedivý a bezútěšný, plný cizích lidí žijících perfektní životy za zářivými obrazovkami našich telefonů.&nbsp; Připadala sis jako kůl v plotě, zapomenutá, bez kořenů. Děti, pro které bys dělala cokoliv, se zdály být tak vzdálené, tak nepochopitelně neloajální. Kde se stala chyba? Byla jsi špatná matka? Ty otázky hlodaly v mysli, otravovaly každou buňku. Naštěstí, myšlenky na sebedestrukci, na ty temné cesty, které jsi kdysi znala, byly pryč. Byla jsi za to vděčná. Ale jak změnit tohle? Jak změnit stav mysli, když se zdá, že je všechno ztraceno?Ráno moudřejší večera. Tahle věta, vyrytá hluboko v podvědomí, byla jedinou jiskrou naděje. Ale co když ne? Co když ráno bude stejné, ne-li horší? Někdy stačilo jen zatáhnout záclony, schoulit se pod peřinu a nechat se pohltit nekonečným skrolováním životů, které byly "samozřejmě lepší, hezčí." Než ten tvůj. Ten tvůj, který byl "na hovno."Ale pak přišel zlom. Nebo spíš, musel přijít zlom. Pocit, že se nemůžeš nechat strhnout úplně na dno, tě probudil. Dostala ses do bodu, kdy už prostě nemohla dál. A paradoxně, právě tenhle bod byl začátkem. Není jiná šance, než se zvednout.Nohy se dotkly studené podlahy. Nejdřív jedna, pak druhá. Pomalu. Jako ve snu. Ustlala sis. Každý pohyb byl záměrný, malý akt odporu proti tíze melancholie. Do koupelny. Vzduch byl chladný a čerstvý. Koupací rutina. Sprchovací rutina. A pak, ta největší výzva: studená voda rutina. První proud byl šok. Lapala jsi po dechu. Ale s každou vteřinou se tělo probouzelo, mysl se pročišťovala. Bylo to jako smýt ze sebe ten nános včerejšího večera.Snídaně. Ne jen tak ledajaká. Super snídaně. Barevná, plná energie. Každé sousto bylo vítězstvím. A pak, telefon. Volání kámošce. Ne té, co ti jen naslouchá, ale té, která tě zvedne, té, která ti připomene, že nejsi sama. Smích. I když jen chvilkový, byl jako balzám.Pak přišlo uklízení. Ne jen tak ledabylé zametení. Uklizeno kolem sebe. Každý předmět na svém místě. A s tím přišlo i uklizeno v hlavě. Chaos se začal rozplývat, ustupoval řádu. Byla to malá vítězství, ale důležitá.A pak, ta nejdůležitější práce. Práce na sobě. Obula sis tenisky. Věděla jsi, že to bude těžké. Ale věděla jsi taky, že to potřebuješ. Jdu ven. Běhat. Každý krok byl bojem proti vnitřnímu hlasu, který ti našeptával, že jsi k ničemu, že tvůj život je k ničemu. Ale s každým výdechem jsi ho posílala do prdele. Běžela jsi dál a dál, nechala vítr bičovat tvář, nechala slunce hřát na kůži. Nenechám se sežrat melancholickou náladou. Blbou náladou.A občas, když ten vnitřní hlas začal zase, připomněla sis, že ho musíš dostat pod kontrolu. Že jsi silnější než on. Že jsi to ty, kdo rozhoduje. Že tenhle boj s vnitřním hlasem je nikdy nekončící, ale že ty máš nástroje, jak s ním bojovat. A že ráno, i když někdy bolí, vždycky přináší novou šanci začít znova. To říkal přece už i medvídek Pú.&nbsp;

Melancholické ráno

Milé dámy,&nbsp;připravila jsem pro vás nový produkt. SISU RESTART.&nbsp; Pro ty z vás, které nemají rády příliš organizované životy a přitom ví, že disciplína je cesta k změně životního stylu a lehčímu vystoupení z komfo zóny. Délku pobytu si vybíráte sama - víkendový, týdenní, měsíční.&nbsp;Cílová skupina: Ženy, které se rozhodly pro abstinence od alkoholu a cigaret&nbsp; a hledají klidné a bezpečné místo k odpočinku od společnosti, restartu životního stylu a posílení vnitřní odolnosti. Je to ideální pro ty, které chtějí nastartovat zdravější návyky, ať už se jedná o fyzickou kondici, mentální pohodu nebo nalezení nové rovnováhy v životě bez vlivu návykových látek a s důrazem na vlastní sílu. Vhodné i pro OSVČ, které si potřebují odpočinout, ale zároveň mít prostor pro práci.Co nabízíme:Ubytování v SISU Pokoji: Klidné a jednoduché prostředí, které podporuje relaxaci, soustředění a bezpečné zázemí pro abstinenci bez neustálého dohledu. (wifi i stůl :)) Stravování dle dohody nebo:Snídaně: Každé ráno zdravá a výživná snídaně pro energii do nového dne, podporující regeneraci těla. (např.: ovesná kaše a vajíčka potěší každou) Oběd: Možnost samostatného vaření v kuchyňce&nbsp; nebo dovoz oběda dle dohody (s ohledem na individuální preference a podporu vyvážené stravy). Večeře: Lehká a chutná večeře, s možností dohody na individuálních preferencích (např. vegetariánská, veganská, bezlepková), zaměřená na vyváženou stravu a podporu detoxikace. Nákup dle dohody: Možnost zajištění nákupů potravin a dalších potřeb, abyste se mohla plně soustředit na sebe a vyhnout se stresu z vnějšího světa. SISU Mentoring:4x týdně (např.) individuální hodinový mentoring: Zaměřený na zotavení z návykových látek, nastartování a podporu nového životního stylu bez závislostí. Mentoring bude přizpůsoben individuálním potřebám a cílům každé klientky, s důrazem na budování odolnosti, zvládání abstinenčních příznaků/chutí a samostatné zvládání výzev běžného života. Pravidelné večerní rozhovory: Pro sdílení zkušeností a posílení pocitu komunity, avšak s vědomím, že většinu dne si klientky organizují samy. SISU Program na míru s důrazem na samostatnost: Každá klientka dostane individuálně sestavený program, který reflektuje její cíle a preference, s ohledem na podporu abstinence, celkové regenerace a budování vnitřní síly. Klientky absolvují program většinou samy, nebo se příležitostně připojí k ostatním, aby si otestovaly a posílily schopnost samostatně obstát. Program může zahrnovat:Pohyb v přírodě: Ranní procházky, pěší túry v horách, potápění v potoce (SISU potápění) – pro uvolnění napětí, nalezení vnitřního klidu a posílení fyzické i psychické odolnosti. Fyzická aktivita: CrossFit pro nastartování kondice, lezení na stěně, lezení v lanovém parku, slackline – pro posílení těla a mysli, odvádění pozornosti od chutí a rozvoj houževnatosti, plavání v bazénu, joga, v zimě běžky, skialpy Mentální restart: SISU přemýšlení, čas na sebepoznání a reflexi – pro zpracování emocí, budování strategií pro život bez závislostí a posílení vnitřní stability. Víkendové aktivity: Možnost zapojení do víkendových lekcí jógy pro uvolnění a harmonizaci těla i mysli a arteterapie pro vyjádření emocí a podporu kreativity. Volný čas: Dostatek prostoru pro práci (pro OSVČ), čtení, relaxaci nebo cokoli, co klientce pomůže se soustředit na sebe a načerpat sílu bez vnějšího dohledu. Odpočinek od společnosti a budování odolnosti: SISU Restart je navržen tak, aby poskytl klid a soukromí, daleko od ruchu každodenního života a potenciálních spouštěčů závislostí. Zároveň je kladen důraz na samostatnost a rozvoj "SISU" – finské koncepce houževnatosti, odolnosti a odhodlání čelit výzvám, nikoliv na podporu křehkosti. Cílem je připravit klientky na úspěšné fungování v reálném světě, který nevyhnutelně vyžaduje vnitřní sílu. Blíže k přírodě: Využití okolní přírody pro fyzickou aktivitu, mentální očistu a celkovou regeneraci, podporující přirozené uzdravení a nalezení vnitřních zdrojů síly.Pro více informací si napište na: <a href="mailto:lucie@krkonose-leci.cz" data-mce-href="mailto:lucie@krkonose-leci.cz">lucie@krkonose-leci.cz ,</a>Ceny od 1200,- za den. Těším se na vás.&nbsp;Lucie Buková&nbsp;

SISU Restart: Útočiště pro Nový Začátek

Festival, který pije jen vodu (a spoustu naděje!) &nbsp;Ahoj Střízlivé Ženy,dneska se s vámi chci podělit o jeden únorový nápad, který se minulý víkend proměnil v pořádnou jízdu. V únoru mě napadlo, že bychom mohly uspořádat Střízlivý festival. Původní plán byl sice skromnější – naše krásná členitá zahrada se zdála být ideálním místem. Chtěla jsem, aby k nám přijely ženy, které se potýkají se závislostí. Aby viděly, že se mě nemusejí bát, že naše práce dává smysl, že tým, s nímž dělám SISU retreaty (motivační), je plný empatií a odhodlání. Aby poznaly, že mi tahle práce dává smysl a že ji dělám s láskou a velmi dobře a pozitivní výsledky se objevují okamžitě.&nbsp;&nbsp;Od zahrady k širokému obzoru &nbsp;Jenže pak přišel kolega terapeut a řekl mi něco, co mi otevřelo oči a nějak nakoplo: "Proč to dělat jen na zahradě? Pojďme z toho udělat prevenci, pojďme to vzít z gruntu!" A tak se naše zahrada rozrostla do spolupráce s Klárkou. Klárka je v Jánkách žena činu, která zařídí snad úplně všechno.Začátky, přiznám se, nebyly úplně hladké. Musela jsem se zase naučit pracovat v týmu s někým, kdo neznal mou práci ani mé výsledky. Bylo to o vysvětlování, o vzájemném poznávání, ale nakonec si to sedlo a rozjeli jsme to naplno! Vymyslely jsme skvělý program, pustily se do propagace a s napětím čekaly na Den D.&nbsp;Den D a mix pocitů &nbsp;A Den D přišel. Bylo to fajn, i když… lidí přišlo překvapivě málo. Jako by se Střízlivého festivalu báli. Možná je téma závislostí děsí, možná je nezajímá. Přitom jsme o závislostech mluvily otevřeně, bez příkras a všichni víme, jak závislosti negativně ovlivňují naše životy, že je bez nich jednodušší žít. O víkendu jsem si vyslechla spoustu příběhů. Lidé vyprávěli o životě s rodiči, kteří pili, a já… já jsem brečela s nimi. Pan spisovatel Formánek měl úžasnou besedu, kde se o závislostech povídalo s lehkostí i hloubkou.Klárka, která sama závislostí netrpí, sice s námi plně souzněla, ale uvědomila jsem si, že kdo neprožil tu tíhu na vlastní kůži, těžko plně pochopí, proč je tak těžké přestat, i když víme, že je to nezdravé. To je prostě to, co nás, „střízlivé ženy“, spojuje a co si navzájem tak dobře rozumíme.Kde se snoubí síla a naděje &nbsp;I přes menší účast mám obrovskou radost, že jsme to dotáhly do konce. Dokázala jsem si, že když se chce, jde všechno. Potkala jsem nové, skvělé lidi, které trápí závislosti a se kterými jsem si hned sedla. Na mém workshopu se velmi rychle vytvořila bezpečná zóna, kde si lidé mohli otevřeně promluvit a podělit se o své pocity. A to je pro mě největší odměna.Miluju svou práci! Je skvělé pracovat na sobě, s lidmi, potkávat ty, které spojuje stejný problém a kde si vzájemně rozumíme. A víte co? Už se nemůžu dočkat dalšího ročníku Střízlivého festivalu! Protože vím, že společně to dokážeme a že naděje vždycky pije jen čistou vodu.Se střízlivou úctou,&nbsp;Lucie Buková

Střízlivý festival v Janských Láznich

Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo včera, i když už je to dávno. Slunce propouštělo zubaté paprsky skrze žaluzie, když jsem se probudila s palčivou bolestí hlavy a ještě palčivější tíhou na duši. Někde v zákoutích mého podvědomí se vznášel fragment vzpomínky na předchozí večer – rozmazané obrazy, útržky křiku. A pak se mi to vybavilo. Ten telefon. Věděla jsem, že tam je, někde v jeho kapse, uschované jako tichá hrozba. Video.Manžel mě nahrával, když jsem byla na dně. Opilá, křičící na naše dítě, ošklivě. Pro něj to byl důkaz. Důkaz mého selhání, mé nestability. Ale to video neukazovalo nic z toho, co se dělo předtím. Neukazovalo roky šikany, ponížení, tiché i hlasité útoky na mou sebeúctu. Neviděl tam mé pokusy o únik, má vnitřní volání o pomoc, která zůstala nevyslyšena. Jen jsem se nechala. Nechala jsem se uvázat k místu, k pocitu „rodiny“, který už dávno vyprchal, k závislosti na zdání, že tohle je můj domov.Mé myšlenky se točily v bludném kruhu. Proč jsem neodešla? Proč jsem si nesebrala kufry a neodešla? Můj mozek, otupělý alkoholem a roky ponižování, se držel střípků toho, co kdysi bylo. Závislost na tom, co jsem považovala za rodinu, na našem bydlišti, mě svazovala pevněji než jakékoli okovy. Místo abych čelila pravdě, že náš vztah je dávno mrtvý, že si ho nerespektuji, že k němu nemám žádnou úctu, pila jsem. Ubližovala jsem si, protože jsem si nevěřila, neměla jsem se ráda.A pak mě vyhodil. Byl to ten nejlepší tah, jaký mohl v té době udělat. Paradoxně to byl akt milosrdenství, i když jsem to tenkrát tak nevnímala. Kdybych zůstala, zemřela bych tam. Ne fyzicky, ale duševně. Ten dům, ten vztah, se stal hrobem mých snů, mého já.Vím, že to video má stále. A vím, že se ho možná ještě někdy pokusí použít. Možná mi ho ukáže, možná ho ukáže někomu jinému. Ten pocit úzkosti se občas vplíží zpět. Ale už to není paralyzující strach, který mě dřív ovládal. Dneska? Dneska je mi to jedno.&nbsp;Už jsem dávno jinde.Už dávno jsem se osvobodila z těch okovů, které mě svazovaly. Přestala jsem pít. Vrátila jsem se k sobě, k té energické ženě, která si umí dupnout a promluvit nahlas, když je potřeba, a která se už nebojí být slyšet. Naučila jsem se respektovat samu sebe, věřit si, mít se ráda.A z toho všeho plyne jedno velké ponaučení:Nebuďte tam, kde nemůžete růst. Život je příliš krátký na to, abyste ho prožili uvěznění v situaci, která vás ničí. Jestli vás něco tíží, něco vám ubližuje, něco vás drží na místě, kde nemůžete dýchat – odejděte.Přestaňte pít, bude vám líp. Alkohol, drogy, jakékoli únikové cesty vás jen připoutají k problémům, místo aby vás od nich osvobodily. Skutečná svoboda začíná s čistou hlavou.Nenechte se nikým ničit. Vaše hodnota není závislá na názoru druhých. Nikdo nemá právo brát vám vaši sílu, vaši radost, vaše sebevědomí.A možná… možná to video už dávno ztratil. Možná ho smazal. A já se bojím zbytečně. Nechci se už nikdy bát zbytečně.&nbsp; Co si o tom myslíte? Znáte ten pocit, kdy se bojíte něčeho, co už dávno ztratilo svou moc?

Nebát se ničeho (povídka)

Jana, žena, které osud napsal příběh, o kterém se nahlas moc nemluví,&nbsp; se vždy pyšnila podmanivou krásou. Toužila po šťastném rodinném životě, ale realita se od jejích snů výrazně lišila. Rodinu se jí vybudovat nepodařilo a tu co měla, nějak od sebe časem vypudila.&nbsp; Její syn byl dříve sice její velkou láskou, ale časem si k ní našel cestu i alkohol a Jana mu dala přednost. Vnouče, na které se tolik těšila, když byla mladší, viděla jen jednou. Nikdy mu ani neposlala vánoční dárek. Alkohol ji celou pohltil, stal se jejím největším kamarádem. Přišla o všechno, nebyla se schopná o sebe vůbec postarat. Nakonec ji pomocnou ruku podal brar, který po operaci nemohl žít sám. Všichni v okolí si mysleli, že se o něj vzorně stará. Opak byl pravdou. Nikdo je však v době mobilních telefonů pravidelně nenavštěvoval. Sourozenci si tak nějak žili. Co se dělo za dveřmi panelákového bytu nikdo nevěděl.&nbsp;&nbsp;Jednoho dne však bratr musel zavolat záchranku. Ne sobě, ale Janě. To, co se poté odhalilo v jejím pokoji, všechny šokovalo. Obrovské množství prázdných lahví od vína a vodky, promočená postel, všude nepořádek. Jana byla převezena do nemocnice, kde je dodnes. Návrat k bratrovi už není možný a nyní se o ni musí postarat její syn, se kterým už léta nemluvila.Zde se nabízí otázka: Měl by matce pomoci? Matce, která se o něj a jeho rodinu nezajímala už dvě desetiletí, matka, pro kterou byl nejdůležitější alkohol. Jak to dopadne? Dokáže syn překonat dlouholetou bolest a zklamání? Bylo toho víc, čím matka syna zklamala a čím mu ublížila. Dlouho se nemohl smířit s tím, když mu řekla, že jeho syn mu vůbec není podobný a měl by si jít udělat DNA testy ( jeho ženě nemluvila vůbec pěkně).&nbsp; Tento příběh není v naší společnosti ojedinělý. Mnoho žen podlehlo svodům alkoholu a samy tráví dlouhé dny, které si zkracují tím, že popíjejí, trápí se, litují a vzpomínají na časy, kdy byly mladé a krásné. Může to potkat každou z nás, která na chvilku poleví a dá přednost před úctou k sobě tomu alkoholovému ďáblu.&nbsp; Nikdy si nezajdou se svými vnoučaty do ZOO, nikdy s nimi nebudou sedět u vánočního stromečku a nebudou vidět jejich radostné dárky očekávající obličeje. Budou prostě sedět doma a koukat do dna prázdné skleničky. Děsivé?&nbsp; Vám se to stát nemůže? A popíjíte už sama? Možná je právě teď ten správný čas začít zachraňovat vztahy s našimi nejbližšími, pokud ještě nějaké máte. Odhoďte alkohol, nebo cokoliv jiného, co vás drží v zajetí, a vykročte k novému začátku. Můžeme vám s tím pomoct. Nikdy není pozdě. A my ve Střízlivých ženách to víme. My jsme totiž za tím oknem doma samy taky seděly. A už nikdy nebudeme.......S úctou,&nbsp;Lucie

Blog

Menstruace, alkohol a nekonečné peklo, které se na chvíli...

Melancholické ráno

SISU Restart: Útočiště pro Nový Začátek

Střízlivý festival v Janských Láznich

Nebát se ničeho (povídka)

(Taková jinak) nemocná babička