Víte, že může být terapeut debil? Vyberte si takového, který vám a vašim potřebám rozumí.

Měla jsem v životě velké štěstí na terapeuty a terapeutky. Můj první byl Pavel Horčák a hned po něm, když jsem se do něj zamilovala a přenos jsem asi blbě nesla, dohodil mě k psychoterapeutce Lucii Lucké. Oba dva stáli za počátky psychoterapie v Čechách. A byli super skvělí. Psychoterapie tenkrát jste museli navštěvovat aspoň 4x do měsíce. Aby to mělo cenu. Dnes se horko těžko dostanete jedenkrát. Terapeuti nestíhájí. To si neumí naplánovat čas nebo říct NE? Jsou to tedy psychoterapeuti nebo jacísi psychohygienisti?

Nebo nemáme už kamarády a kamarádky, tak chodíme k těmto zvláštním lidem, kteří si na terapii pouze hrají? Aby byla terapie účinná, rozhodně nemůžete chodit jednou za měsíc. To fak ne. To je pak psychogiena, a kdo-ví, jestli. Má váš příběh ten člověk v hlavě, nebo jste pouze jeho přísun peněz? Odpovězte si na to sami. Jestli máte problém s alkoholem a chodíte ke svému terapeutovi jednou za měsíc, myslíte si, že to má cenu? Že vám to fakt pomůže? Ne, nevím. Myslím, že ne.  

Co se týče terapií a terapeutů, mám velmi vysoko postavenou laťku. Podle toho jsem také vybírala terapeutky a terapeuty k sobě do zotavovny. Nejen, aby práci rozuměli, ale hlavně aby na sobě stále pracovali a aby jejich práce pro ně měla smysl. Jak jinak vám mohou pomoci? Že si sednou a poslouchají? Vědí vůbec o čem mluvíte, když po vás přijde další člověk s jinými problémy? Myslíte si, že si mohou všechny ty věci pamatovat, když mají v portfoliu třeba sto klientů? Jsou to pouze a jenom lidé. Se svými životy a příběhy. 

Byl, nebyl, zde na Trutnovsku terapeut, o kterém se říkali neuvěřitelné příběhy. Prý perfektní. Kam jeho slovo padlo, tam léčil. Moc času na klienty neměl a bral každého, kdo se v očích slza neštěstí objevila. Chtěl pomáhat, kudy chodil. Takový mesiáš. Asi. K němu se dostal do terapie můj syn. Nevěděla jsem o tom. ExManžel ho k němu dovedl. Vše, co můj syn v rámci tzv. "psychoterapie" řekl, ten profesionál vyžvanil u soudu. Že by u něho neplatila terapeutická mlčenlivost? U něho ne. Pak jsem tam šla já a viděla jsem TO a ucítila jsem na vlastní kůži a duši. Terapeutovi jsem několikrát psala, že nesouhlasím, aby k němu můj syn chodil, ani mi neodepsal. Nabízela jsem mu rodinnou terapii, ale taky se nesnažil komunikovat. Jsem jenom matka, co mi je do toho, kam chodí můj třináctiletý syn, že? Pro mě jako profesionál skončil. Je přesvědčený, že je nejlepší na celém světě a já mu do toho nemám právo kecat. A to je právě ten problém. Každý terapeut by měl mít svého supervizora a ten nad jeho prací má dohled. Zajímalo by mě, kolik terapeutů svého supervizora má. Kontrolu totiž potřebuje každý. My u nás v zotavovně máme také supervizora, který hlídá naše kroky- Chybování je lidské, ale je důležité se z chyb poučit a neopakovat je. A to milý terapeut Máslo z Vrchlabí nemá. Je o své bezchybnosti naprosto přesvědčený, nereaguje na mé výzvy a můj syn k němu pořád chodí a přesně ví, co může komunikovat a co ne. Aby zase nemohl někde jeho tajemství vyslepičit. Je taková psychohygiena k něčemu? Podporuje Máslovo ego a to poroste až do nebes. Chudáci jeho klienti. A že jich je. Chce zachránit každého. Už to je chyba. Jo, pane terapeute, Máslo, máte máslo na hlavě. 

Příběhů s terapeuty amatéry jsem slyšela hodně. PROTO - najděte si terapeuta, který na vás má čas a chuť pracovat. Nebuďte terapeutovou kasičkou. Vy za to stojíte. 

Přeji krásné Vánoce a užijte si je bez stresu a alkoholu. 

s láskou,

Lucie Buková, peerkonzultant