Střízlivý festival v Janských Láznich
Festival, který pije jen vodu (a spoustu naděje!)
Ahoj Střízlivé Ženy,
dneska se s vámi chci podělit o jeden únorový nápad, který se minulý víkend proměnil v pořádnou jízdu. V únoru mě napadlo, že bychom mohly uspořádat Střízlivý festival. Původní plán byl sice skromnější – naše krásná členitá zahrada se zdála být ideálním místem. Chtěla jsem, aby k nám přijely ženy, které se potýkají se závislostí. Aby viděly, že se mě nemusejí bát, že naše práce dává smysl, že tým, s nímž dělám SISU retreaty (motivační), je plný empatií a odhodlání. Aby poznaly, že mi tahle práce dává smysl a že ji dělám s láskou a velmi dobře a pozitivní výsledky se objevují okamžitě.
Od zahrady k širokému obzoru
Jenže pak přišel kolega terapeut a řekl mi něco, co mi otevřelo oči a nějak nakoplo: "Proč to dělat jen na zahradě? Pojďme z toho udělat prevenci, pojďme to vzít z gruntu!" A tak se naše zahrada rozrostla do spolupráce s Klárkou. Klárka je v Jánkách žena činu, která zařídí snad úplně všechno.
Začátky, přiznám se, nebyly úplně hladké. Musela jsem se zase naučit pracovat v týmu s někým, kdo neznal mou práci ani mé výsledky. Bylo to o vysvětlování, o vzájemném poznávání, ale nakonec si to sedlo a rozjeli jsme to naplno! Vymyslely jsme skvělý program, pustily se do propagace a s napětím čekaly na Den D.
Den D a mix pocitů
A Den D přišel. Bylo to fajn, i když… lidí přišlo překvapivě málo. Jako by se Střízlivého festivalu báli. Možná je téma závislostí děsí, možná je nezajímá. Přitom jsme o závislostech mluvily otevřeně, bez příkras a všichni víme, jak závislosti negativně ovlivňují naše životy, že je bez nich jednodušší žít. O víkendu jsem si vyslechla spoustu příběhů. Lidé vyprávěli o životě s rodiči, kteří pili, a já… já jsem brečela s nimi. Pan spisovatel Formánek měl úžasnou besedu, kde se o závislostech povídalo s lehkostí i hloubkou.
Klárka, která sama závislostí netrpí, sice s námi plně souzněla, ale uvědomila jsem si, že kdo neprožil tu tíhu na vlastní kůži, těžko plně pochopí, proč je tak těžké přestat, i když víme, že je to nezdravé. To je prostě to, co nás, „střízlivé ženy“, spojuje a co si navzájem tak dobře rozumíme.
Kde se snoubí síla a naděje
I přes menší účast mám obrovskou radost, že jsme to dotáhly do konce. Dokázala jsem si, že když se chce, jde všechno. Potkala jsem nové, skvělé lidi, které trápí závislosti a se kterými jsem si hned sedla. Na mém workshopu se velmi rychle vytvořila bezpečná zóna, kde si lidé mohli otevřeně promluvit a podělit se o své pocity. A to je pro mě největší odměna.
Miluju svou práci! Je skvělé pracovat na sobě, s lidmi, potkávat ty, které spojuje stejný problém a kde si vzájemně rozumíme. A víte co? Už se nemůžu dočkat dalšího ročníku Střízlivého festivalu! Protože vím, že společně to dokážeme a že naděje vždycky pije jen čistou vodu.
Se střízlivou úctou,
Lucie Buková