Proč LÉČBA, která je "ZDARMA" nefunguje

Vážení, asi se vám nebude líbit, co teď napíšu o léčebnách, které jsou hrazeny ze státních peněz. Ano, jste to ty léčebny, kde jste tři měsíce a měníte si špatné zvyky, tudíž se učíte žít bez alkoholu. Stát to stojí neuvěřitelné peníze, jen pro zajímavost je to kolem tří sta tisíc korun za osobu a měsíc a většina z klientů se vrací nebo končí v náruči alkoholové smrti. A víte proč? Protože je to ZADARMO. Jestli se chcete opravdu vyléčit a zdolat závislost, musíte si za to zaplatit. Nezdá se vám to logické? Proč myslíte, že je tak malé procento vyléčených ? Čtěte dál a přemýšlejte.  

Všimli jste si někdy, že když něco získáme zdarma, tak si toho úplně moc nevážíme ? Tento fenomén, kdy si lidé neváží věcí, které dostanou zdarma, je částečně psychologický a souvisí s několika faktory. Mezi ten hlavní patří absence osobního úsilí.

Když něco získáme bez námahy, nevytvoříme si k tomu tak silné emoční pouto. Věci, na které jsme pracovali, nebo za které jsme zaplatili, si více vážíme, protože v nichž vidíme hodnotu svého úsilí nebo peněz. Pokud je něco zdarma, lidé to často automaticky vnímají jako méně hodnotné. Naše mysl spojuje hodnotu s cenou – věci zdarma mohou působit jako "bezvýznamné". V mezilidských vztazích zase funguje Psychologie hojnosti. 

Když je něčeho dostatek (např. pokud jsou věci zdarma často dostupné), začínáme to brát jako samozřejmost. Pokud něco nezískáme vlastním přičiněním, necítíme se za to odpovědní, což může vést k tomu, že o to méně dbáme nebo si toho nevážíme. V některých případech může vliv sociálního posilovat tento efekt – pokud vidíme, že si něčeho "zadarmo" neváží ostatní, máme tendenci chovat se podobně.

A jevy jsou užitečné míti na tyto paměti, když se rozhodujeme pro léčebnu.  

S úctou, 

Lucie Buková, 

zakladatelka splečnosti Střízlivé ženy, peer konzultant a abstinentka