Nemám "morál" přestat chlastat

Pátek, sobota, něděle ráno. Znáte to? Vyprávíte historky z minulé noci, smějete se na Instagramu u fotek z baru, zatímco hlava těžce sedí v rukách a vůni smaženého řízku si ani neuvědomujete, dokud vám nepřivodí nutkání běžet na záchod. Víkend za víkendem to samé. Ale něco uvnitř vás začíná hlodat.

"Proč vlastně nepřestanu?"

Alkohol je magický zlozvyk. Dokáže být společenský mazlíček i nemilosrdný tyran. První sklenička rozvazuje jazyky, druhá rozzáří svět a třetí... no, třetí vás dostane do dimenze debilů bez mozku. Druhý den je to kombo studu a obhajoby: "Všichni přece pijou." Nebo ne?

Přestat není snadné. Ne proto, že by alkohol byl fyzicky nenahraditelný, ale proto, že přestat znamená vystoupit ze zavedeného vzorce v mozku. Vzorce, který vás naučil, že bez piva nejde fandit fotbalu, bez vína není oslava ani rande a Silvestr musí být také plný chlastu. Sociální tlak, který nás učí, že je TO normální, ale neříká celou pravdu.

Morál na změnu nezačíná dramatickým prohlášením ani červeným vykřičníkem nebo jinou značkou v kalendáři - "STOP". Začíná jednoduchou větou: Mám pro TO důvod.

Důvod, který vás probudí s čistým svědomím. Důvod, který není jen pro dnešek, ale pro budoucnost. Možná je to lepší zdraví, možná svědomitější rozhodování, možná pocit, že jste si dokázali, že to jde. Důvod, že vaše děti nemusí ve vámi naučeným vzorci pokračovat. Víte přece, že se děti učí pozorováním, ne? Pozorují vás? Budou TO po vás opakovat. 

Nemáte "morál" přestat? Pak se zeptejte sami sebe: Proč jsem vlastně začala? A možná právě tam najdete odpověď. A na tom se dá už stavět. 

Jestli budete potřebovat s přestáváním pomoci, tak se ozvěte. Umíme to. Krkonoše léčí. 

Vaše střízlivá, Lucie Buková s úctou.