Karol Duchoň - když chlast zabíjí

Někdy, když jdete do kina,  se může stát zázrak. Včera se stal mně. Seděla jsem tam a na plátně se objevil on – Karol Duchoň.  A najednou, s prvními tóny, jsem se propadla v čase. Teleportovala jsem se.  Nebyla jsem v kině, ale u babičky v obýváku. Bylo mi jedenáct let a já se koukala na telku. Přesně ten pocit, přesně ten čas. 

A s tou vzpomínkou se mi vrátila i babiččina náruč. Ta nejbezpečnější náruč na světě. Moje milovaná babička. Vždycky, když jsem byla rozbitá, když jsem spadla a brečela, vzala mě do náruče a poskládala mě. Kousek po kousku. A já tam v kině, s těmi melodiemi, prožila to samé. Jako bych se po letech zase složila do její náruče. A i když tu už není, v tu chvíli jsem věděla, že se na mě usmívá. Byl to krásný a dojemný pocit, který mi připomněl, že babička je ve mně. Je to moje síla, moje jistota.

 Ale ten film mi ukázal i něco jiného. Ukázal mi rozklad. Zničení. Karol Duchoň byl určitě velmi talentovaný zpěvák. Ale pod tou slávou se skrýval smutek a prázdnota. Film nádherně ukazuje, jak alkohol kousek po kousku ničí osobnost, vztahy, rodinu. Karol neměl sebeúctu, neměl se rád. A tak si nevěřil, styděl se, klepaly se mu kolena. Alkohol to všechno na chvíli „vyřešil“ za něj. Pomáhal mu s trémou, s ženami, s popularitou. Ale nebyl to přítel. Byl to zákeřný ďábel, který mu bral postupně všechno, co mu bylo drahé. Záleželo mu však pak na sklonku jeho života ještě na něčem? Nebo na někom?

Ani láska jeho matky ho nedokázala zachránit. Surfoval si na vlně vášnivého chlastání.  A víte proč? Měl smůlu. Žil v době, kdy se o nebezpečí alkoholu nemluvilo. Nemohl si nic vyhledat na internetu, neměl Anonymní alkoholiky, neexitovaly ambulantní poradny, prostě se všude chlastalo.. Žil v zemi, kde se pilo od rána, kde byly popelníky i v nemocnicích. Měl smůlu, že mu nikdo neřekl: „Karole, tohle tě zabije.“ Nebo mu to třeba doktoři řekli, ale jeho závislost už mu skončit pití nedovolila. Příliš ho pohltila. Byl slabí.

 Ale vy smůlu nemáte. Vy máte nás. Máte tyhle řádky, máte internet plný informací, máte možnost najít pomoc, kterou Karol nikdy neměl. Můžete se zachránit, než bude pozdě. Nemusíte se rozložit jako on. Nemusíte ztratit všechno, co máte. Můžete se naučit se milovat, mít se ráda a poskládat se, tak jako mě poskládala babička.

Karol zemřel v 35 letech. Smrt si pro něj přišla příliš brzy. Nenechte ji zaklepat i na vaše dveře. Máte sílu, kterou Karol neměl, sílu říct alkoholu dost. A my jsme tu pro vás, abychom vás v tom podpořily.

Co vás poskládá v těžkých chvílích? Napište mi.

S úctou,

Lucie