Dědictví, které nechceme.

Ahoj, moje drahé střízlivé ženy, matky. Dnes se dotkneme tématu, které bolí. Téma, o kterém se často mlčí, protože v sobě nese tíhu minulosti, zmatek současnosti a strach z budoucnosti. Mluvím o nás, o matkách, které samy vyrostly ve stínu alkoholismu svých matek.

Znám ten pocit. Tu pálivou nenávist k chaosu, nepředvídatelnosti, k neustálému napětí a pocitu, že nikdy nejste dost dobrá. Slibovaly jsme si, že nikdy nebudeme jako ony. Že naše děti budou vyrůstat v klidu, bezpečí a lásce. A přesto…

Přesto se občas přistihneme, jak reagujeme podrážděně, jak se uzavíráme, jak se bojíme projevit slabost. Přesto v nás občas zahlodá ten starý známý pocit úzkosti, ten strach, že se něco pokazí. Přesto se někdy chováme způsobem, který nám tolik vadil na našich vlastních matkách.

Proč se to děje? Proč, i když jsme se vědomě rozhodly jít jinou cestou, v nás stále žije ten stín minulosti?

Odpověď je složitá a zahrnuje mnoho faktorů. Jedním z nich je přenos generačních traumat. Děti alkoholiků často vyrůstají v dysfunkčním prostředí, kde nejsou naplňovány jejich emocionální potřeby. Učí se mechanismy přežití, které jim v dospělosti mohou bránit ve zdravých vztazích a rodičovství. Tyto vzorce chování a myšlení se pak nevědomky přenášejí na další generaci.

Dalším faktorem je internalizace vzorců chování. I když jsme alkoholismus naší matky nenáviděly, byl to model, který jsme denně pozorovaly. Naše mysl si ho uložila jako jeden z možných způsobů, jak reagovat na stres, jak řešit problémy, jak být matkou.

A v neposlední řadě je tu hluboká emocionální zranění. Pocit odmítnutí, zrady, viny, hanby – to všechno v nás zůstává a může ovlivňovat naše reakce a chování v roli matky.

Co s tím můžeme dělat? Jak přetrhnout tenhle začarovaný kruh?

Není to snadná cesta, ale je naprosto možná. Zde je několik kroků, které nám mohou pomoci:

Uvědomění si problému: Prvním a nejdůležitějším krokem je přiznat si, že tento přenos existuje. Že i my občas jednáme pod vlivem minulosti. Bez tohoto uvědomění nemůžeme nic změnit.
Sebepoznání a sebereflexe: Začněme pozorovat samy sebe. Kdy se cítíme podobně jako naše matky? Jaké situace v nás vyvolávají podobné reakce? Proč tomu tak je? Zapisování si pocitů a myšlenek může být velmi nápomocné.
Terapie a podpora: Vyhledání odborné pomoci je klíčové. Terapeut nám může pomoci zpracovat traumata z dětství, pochopit naše vzorce chování a naučit se zdravějším způsobům reagování. Existují i podpůrné skupiny pro dospělé děti alkoholiků, kde můžeme sdílet své zkušenosti a získat porozumění.
Práce na emocionálním uzdravení: Dovolme si prožít a zpracovat potlačené emoce. Hněv, smutek, strach – to všechno má právo být. Naučme se zdravým způsobům, jak s těmito emocemi pracovat.
Stanovení hranic: Naučme se stanovovat zdravé hranice – jak pro sebe, tak pro své děti. To nám pomůže chránit se před přebíráním zodpovědnosti za pocity druhých a zároveň naučí naše děti zdravé interakci.
Sebeláska a soucit: Buďme k sobě laskavé a soucitné. Připomeňme si, že děláme to nejlepší, co umíme, a že cesta k uzdravení je proces. Odpusťme si chyby a oslavujme každý malý krok vpřed.
Vzdělávání se o zdravém rodičovství: Aktivně se učme o tom, jak budovat zdravé a bezpečné vztahy s našimi dětmi. Čtěme knihy, účastněme se kurzů, hledejme inspiraci u zdravých rodičovských vzorů.
Přerušení cyklu: Uvědomme si, že máme moc tento cyklus přerušit. Naše střízlivost je obrovský krok. Naše vědomé úsilí o změnu je dar pro naše děti i pro nás samotné.

Moje drahé, nejsme samy. Je nás mnoho, které bojujeme s tímto dědictvím. Ale společně, s odvahou a s podporou, můžeme vytvořit lepší budoucnost pro naše děti. Můžeme jim dát to, co nám samotným chybělo – bezpodmínečnou lásku, bezpečí a stabilitu.

Držím vám palce na vaší cestě. Věřím ve vás. Věřím v nás.

S láskou a střízlivou myslí,

Vaše spolubojovnice. Lucie B.