„Už jsem měl zabalené kufry. Dnes jsem rád, že jsem zůstal."

Rozhovor s Martinem, manželem ženy, která před rokem s námi přestala pít

S Martinem jsme se spojili online - přes oběd, mezi schůzkami. Byl uvolněný, smál se. Hned na začátku mi řekl: „Hele, já nejsem moc od řečí, ale tohle říct chci. Ať to někdo slyší."

Martine, jak ses dozvěděl, že má Petra problém s alkoholem?

Víš, já jsem to věděl dlouho před tím, než jsem si to vůbec připustil. Taková ta klasika: říkáš si, je unavená, má stres v práci, děti jsou malý, to přejde. A ono to nepřecházelo. Přicházelo víc a víc.

Byl moment, kdy jsi řekl dost?

Byl. Syn měl narozeniny,  dvanáct let. Petra přišla na oslavu... no. Nebyla přítomná. Jakub to viděl. Mně se v té chvíli něco zlomilo uvnitř. Toho večera, když šel spát, jsem si řekl: tohle mu dělat nebudu. Mu ani sobě. Začal jsem přemýšlet, jak to zařídit, abych odešel i s ním.

A přesto jsi zůstal.

Zůstal. Ale ne proto, že jsem byl slaboch nebo jsem nevěděl, co chci. Zůstal jsem, protože Petra přišla za mnou. Sama. Bez výmluv. Řekla mi, že ví, co se děje, že potřebuje pomoct a že chce bojovat, pro sebe, pro nás, pro Jakuba. To byl zlom. Ne ten velký dramatickým  prostě tichý, vážný rozhovor ve čtyři ráno u kuchyňského stolu.

Jak vypadal ten první rok střízlivosti z tvého pohledu?

Těžce. Ale jinak těžce, než jsem čekal. Nečekal jsem, že já budu muset taky něco měnit , jak se bavíme, jak řeším konflikty, co říkám, co neříkám. Petra pracovala na sobě a já jsem zjistil, že já taky mám co dělat. Ale zároveň - začal jsem poznávat ženu, do které jsem se kdysi zamiloval. A pak i novou Petru, kterou jsem ještě neznal. Ta přišla s tou střízlivostí. J

Jak to myslíš?

Ona je teď... přítomná. Ráno vstane a je tam. Jakub přijde ze školy a ona je tam. Vaří, povídají si, smějí se. Já přijdu domů a ona se mě zeptá, jak mi bylo - a myslí to. Tohle zní banálně, ale pro nás to byl luxus, který jsme roky neměli.

Změnilo se něco mezi vámi jako párem?

(chvíle ticha) Hodně. Vrátila se mi partnerka. Člověk, s kterým chci trávit čas, mluvit, být. A ano — i intimita se vrátila. To je věc, o které se moc nemluví, ale alkohol ji devastuje. Teď jsme zase my dva. A je to dobré.

Co bys řekl mužům, kteří jsou tam, kde jsi byl ty -  s kufry v hlavě?

Ať neodcházejí dřív, než si promluví. Opravdu promluví - ne v hádce, ale v klidu, v pravdě. A ať vědí, že jejich žena nepije proto, že je zlá nebo je nemiluje. Pije, protože má bolest, kterou neví jak jinak utišit. A ta bolest se dá léčit. Petra to dokázala. Já jsem rád, že jsem u toho mohl být. Byla nemocná. Pak si našla partičku Sober sisters. Je to hodně zajímavá komunita a jsou spolu on-line.  Takový anonymní alkoholičky na telefonu. Hodně dobrej nápad, bych řekl.

Petře, co bys jí chtěl říct?

(usměje se)
Že jsem na ni hrdý. Ne, jinak: že jsme na ni hrdí. Se synem. Každý den. A že ty rána bez kocoviny,  jsou pro mě taky dárek. Moc děkujeme Sober-sisters, že mi vrátily ženu. Nikdy jim to nezapomenu.

Jména byla změněna. Rozhovor vznikl se souhlasem obou manželů.