(Taková jinak) nemocná babička

Jana, žena, které osud napsal příběh, o kterém se nahlas moc nemluví,  se vždy pyšnila podmanivou krásou. Toužila po šťastném rodinném životě, ale realita se od jejích snů výrazně lišila. Rodinu se jí vybudovat nepodařilo a tu co měla, nějak od sebe časem vypudila.  Její syn byl dříve sice její velkou láskou, ale časem si k ní našel cestu i alkohol a Jana mu dala přednost. Vnouče, na které se tolik těšila, když byla mladší, viděla jen jednou. Nikdy mu ani neposlala vánoční dárek. Alkohol ji celou pohltil, stal se jejím největším kamarádem. Přišla o všechno, nebyla se schopná o sebe vůbec postarat. Nakonec ji pomocnou ruku podal brar, který po operaci nemohl žít sám. Všichni v okolí si mysleli, že se o něj vzorně stará. Opak byl pravdou. Nikdo je však v době mobilních telefonů pravidelně nenavštěvoval. Sourozenci si tak nějak žili. Co se dělo za dveřmi panelákového bytu nikdo nevěděl.  Jednoho dne však bratr musel zavolat záchranku. Ne sobě, ale Janě. To, co se poté odhalilo v jejím pokoji, všechny šokovalo. Obrovské množství prázdných lahví od vína a vodky, promočená postel, všude nepořádek. Jana byla převezena do nemocnice, kde je dodnes. Návrat k bratrovi už není možný a nyní se o ni musí postarat její syn, se kterým už léta nemluvila.

Zde se nabízí otázka: Měl by matce pomoci? Matce, která se o něj a jeho rodinu nezajímala už dvě desetiletí, matka, pro kterou byl nejdůležitější alkohol. Jak to dopadne? Dokáže syn překonat dlouholetou bolest a zklamání? Bylo toho víc, čím matka syna zklamala a čím mu ublížila. Dlouho se nemohl smířit s tím, když mu řekla, že jeho syn mu vůbec není podobný a měl by si jít udělat DNA testy ( jeho ženě nemluvila vůbec pěkně). 

Tento příběh není v naší společnosti ojedinělý. Mnoho žen podlehlo svodům alkoholu a samy tráví dlouhé dny, které si zkracují tím, že popíjejí, trápí se, litují a vzpomínají na časy, kdy byly mladé a krásné. Může to potkat každou z nás, která na chvilku poleví a dá přednost před úctou k sobě tomu alkoholovému ďáblu.  Nikdy si nezajdou se svými vnoučaty do ZOO, nikdy s nimi nebudou sedět u vánočního stromečku a nebudou vidět jejich radostné dárky očekávající obličeje. Budou prostě sedět doma a koukat do dna prázdné skleničky. Děsivé?  Vám se to stát nemůže? A popíjíte už sama? Možná je právě teď ten správný čas začít zachraňovat vztahy s našimi nejbližšími, pokud ještě nějaké máte. Odhoďte alkohol, nebo cokoliv jiného, co vás drží v zajetí, a vykročte k novému začátku. Můžeme vám s tím pomoct. Nikdy není pozdě. A my ve Střízlivých ženách to víme. My jsme totiž za tím oknem doma samy taky seděly. A už nikdy nebudeme.......

S úctou, 

Lucie